Takřka v půlce října, konkrétně třináctého, což je šťastný čtvrtek, se otevřou brány našich kin mimořádnému počinu, který vznikal v relativním klidu a bez bulvárních výkřiků a hádek, ale o to důsledněji a s větší vážností za účasti osobností, které velmi dobře znáte.
Důležitost této krásné akce si většina z nás uvědomuje a nezbývá než doufat, že si ji uvědomí i další, po zhlédnutí tohoto filmu.
Petr Horký (režisér filmu)
Takových dokumentárních produkcí se v naší zemi zas tak moc nedělá. Pro mě to je určité „životní“ shrnutí toho, co jsem za 25 let filmování a focení po celém světě zažil, viděl a pochopil, navíc spojené s teoriemi o kolapsu civilizací od Miroslava Bárty.
Projeli jsme snad 30 zemí, všude natáčeli… bylo toho hodně. Vím, že u nás není zvykem sledovat dokumentární práci pro oborová ocenění, ale dovolím si říci, že kameramani a zvukař by si zasloužili pozornost i volitelů a hodnotitelů z filmové akademie. Snad nebudu podezříván z vychloubání – nijak nevyzdvihuju sebe, film a jeho vyznění může po zhlédnutí každý sepsout, jak bude chtít.
Ale chci tady vyjádřit svůj obdiv a dík za nasazení, jaké Ferdinand Mazurek, Pavel Otevřel, Ondřej Hošek a Petr Jan Juračka předvedli za kamerami a spolu s nimi zvukař Michal Deliopulos na place i později ve studiu. Využili jsme záběry ze severního i jižního pólu, indiánského kmene Waorani ztraceného v ekvádorské Amazonii i třeba z evropské Bretaně.
Celkem jistě můžete zapomenout na to, že by měli fotografové, kameramani či zvukaři k dispozici vždycky hotel anebo alespoň koupelnu a pevnou postel. Mnohdy se spalo na zemi, abychom pak ráno potkali...
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!