Asi o mně už dávno víte, že mám rád příběhy a ty fotografické nejvíce. Ještě o trochu víc jsem někdy až konzervativním tradicionalistou, co se témat a autorů týče. Gabriela je na tom s kalendáři podobně.
Každý rok jeden, pokaždé jiný, pokaždé s jiným příběhem a každý rok u nás. Ale jak je vidět z následujících řádek, nebojí se ani rychlé změny. Jsem rád, že je zase po roce s námi, a přiznám se také, že rád dostávám dopisy…
Rudolfe milý,
chci se s Tebou podělit o příběh, jak ¡sem vytvořila projekt Sleeping Burano. Fotografuji už hezkou chvilku barevné domy na ostrově Burano. Nejraději v neděli, kdy jedeme nejdřív na Torcello, kde si dáme nedělní oběd a pak pokračujeme fotit na Burano. Stále ještě nacházím nové natřené domy. Když jsme přišli k večeru k naší loďce a chtěli vyrazit k domovu, ukázalo se, že se nedá motor nahodit.
Přítel Carlo slíbil, že hned dorazí a přivede motor k rozumu. Začalo se stmívat, tak mé napadlo zkusit několik domů vyfotit s bleskem. Nemyslela jsem, že ten malý flash, co nosím k Leice, stačí celý dům osvítit. Jak jsem doma překvapeně koukala na Macu na ze tmy vystupující domy, napadlo mě, že to vypadá jako záhadné sochy. Hned mě to uchvátilo. I když jsem už měla kalendář Burana na rok 2024 hotový i nafocenou prezentaci každého, rozhodla jsem se výjimečně vytisknout ještě jeden další kalendář.
Sleeping Burano je nový pohled na pár malebných domků, jejichž obyvatelé moje nadšení až tak úplně nesdíleli, naopak vybíhali ze dveří a zlobili se, že jim blýskám do oken a ruším jejich soukromí. Zda to ale za tu námahu stalo, nechám posoudit čtenáře FotoVideo. Rudolfe, díky, že jsi to dočetl až sem.
Tak posuďte sami, který z těch Gabrieliných kalendářů byste chtěli mít? Já oba!
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!