Blatenský fotofestival - IDentita

Publikováno: 5. října 2017 | autor Redakce
Blatenský fotofestival

Je tu zase podzim a ti, kteří nedočkavě vyhlíželi další ročník Blatenského fotofestivalu, se opět dočkali. Čas a místo konání již tradičního setkání milců fotografie jsou dány, také dramaturgie se v průběhu let ustálila, takže každý předem tuší, že v sobotu se proběhne od jedné vernisáže k druhé na trase mezi muzeem, Kaplankou a zámkem, v neděli se pro změnu můžeme těšit na Otevřenou scénu a přednášky.

Co však vytváří neopakovatelnou atmosféru každého ročníku a je i klíčem k představení prací významných českých fotografů, je téma fotofestivalu. Letos ještě před letními prázdninami bylo vyhlášeno téma IDentita.

Bylo tedy jasné, že v centru pozornosti letos bude člověk.  Cíl objektivu jistě nejběžnější, nejčastější, často nejbanálnější, ale téma velesložité. A jak ta hra dopadla…?

Komu je bližší zaznamenávání lidského bytí v dobovém kontextu, zachycení podoby, oblékání, způsobu života, prchavých denních okamžiků, i důležitých činů, neřku-li počinů, tomu nejlépe poslouží dokumentární fotografie.

Pro zkoumání všeho nehmotného, nehmatatelného, ale s lidským životem neodmyslitelně spojeného, jako je duševní, duchovní a citová podstata člověka, je, jak se ukázalo, nejlepším prostředkem fotografie výtvarná a konceptuální. O výstavě Františka Dostála a Aleny Vykulilové v blatenském muzeu, stejně jako o fotografiích několika zástupců Svazu českých fotografů, kteří zachytili humorné stránky všedního života za normalizace, se už v Blatenský listech psalo.

Společné výstavní prostory muzea však letos patřily především konceptu. Tento soudobý umělecký směr již běžně diváky přijímaný a chápaný například v USA a dalších západních zemích, se v Čechách zatím teprve těžce probíjí a hledá. Ve spojení s digitální technologií však nejen fotografům, přináší nekonečné možnosti vyjádření. Ze souborů vystavených v muzeu snad nejsilněji zapůsobily barevně a obrazově téměř na úroveň grafiky zjednodušené autoportréty Lenky Bláhové,nazvané Uvnitř sebe potkávám sebe, vyzařující intimitu, křehkost a zranitelnost jako projevy záznamu autorčina citového života. Na obdobných principech jsou založeny také fotografie Jolany Havelkové – snímky pohozených oděvů jejího dítěte proměněné ve stopy lásky erotické i mateřské. Do fantazijního světa dětské mysli se divák ponořil při podhledu na fotografie souboru Nevyřčené hry Marka Matuštíka. Pamětníci čtvrtého ročníku fotofestivalu mohli zjistit, že série Tichý čas madon Miroslava Němečka je vlastně myšlenkovým pokračováním provokativního souboru Modly vystaveného v Blatné v roce 2009. V centrální části výstavního prostoru pak nad tímto hnízdem konceptualistů vládla Milena Dopitová svou úspornou instalací jediné, zato však rozměrné barevné fotografie zasněného seniorského páru, opodál na nekonečné videosmyčcetančícího za doprovodu klavíru svůj dojemný tanec lásky a odcházení. Autorka se svým dílem proslavila již před mnoha lety právě v USA, v zahraničí je také mnohem známější než v Čechách. Ve své volné tvorbě se dlouhodobě věnuje společenskému postavení žen, stárnutí, umírání a sociální problematice, současně působí i jako vysokoškolská pedagožka na AVU v Praze. V Blatné byla do posledního zaplněna všechna místa na její přednášce doplňující výstavu.

Přínosně téma identity pojednali každý po svém členové pravidelně vystavující volné SkupinyNeskupiny, fotografové Benek, Grichová, Hankeová, Kratochvíl, Němec, Pikous, Pužmanová, Wágner a Zbořilová. Za všechny zmiňme třeba Jiřinu Hankeovou, jež s kreativitou a citem pro barevnost sobě vlastními dává novou identitu poztráceným drobným předmětům, když je skládá do snových pohádkových příběhů.

Vrcholnou událostí fotofestivalu se bezesporu stala výstava s názvem 2 dny/ 2 cykly Pavla Máry. Uznávaný umělec a kmenový pedagog Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, který v Blatné dosud nevystavoval, ale měl zde v roce 2008 přednášku k tématu Žena, přivezl výběr barevně nasvícených, analogovým aparátem nasnímaných fotografií ze souboru Mechanické korpusy vytvořeného v roce 1997 a černobílé digitální fotografie ze série Negativní hlavy;ty vznikly o třináct let později. Originální instalace velkoformátových fotografií z obou souborů umožňovala divákovi vidět buď celý barevný soubor najednou z jednoho, nebo celý černobílý soubor z protilehlého místa. Jaká škoda, že výstava byla k vidění jen necelé dva dny! Zájemcům lze už jen doporučit publikaci Fotografie 1969 – 2014vydanou v roce 2015 nakladatelstvím MARA ve spolupráci s nakladatelstvím KANT, za kterou ve spojení s retrospektivní výstavou umělec obdržel ve stejném roce ocenění Osobnost české fotografie.

Tím nejhlubším kotlíkem inovativních myšlenek a postupů každoročně vydávajícím pestrý a přínosný obsah je Otevřená scéna. Na nedělní vernisáži byla přítomna a své práce představila většina ze čtyřiadvaceti vybraných autorů. Zmiňme jen nejpodnětnější myšlenky: společnost zatvrzele vyžaduje ztotožnění identity člověka s jeho zaměstnáním (soubor hp Evy Novotné), nemožnost úniku ze své identity ve veřejném prostoru (soubor Big Brother Jany Bauerové) nebo třeba definice člověka tím, co jí (cyklus Milana Maxy Na stole). K výtvarně velmi zdařilým patřily soubory Paralelní svět Lukáše Macha zkoumajícího vnější a vnitřní podobnost dvou dívek, nebo stínové obrázky Dagmary Skořepové snímané metodou negativ – pozitiv podél vertikální osy, obsahově zpytující vlastní já. Jako rozhraní konceptu a etnografického dokumentu lze vnímat portréty domorodců z indického FatehpurSikri, které ze svých cest přivezla Kamila Berndorffová.

Vystavujících bylo jako vždy mnoho, nelze je tu všechny vyjmenovat. Zmiňme ještě Studio Matela, školy výtvarné a profesionální fotografie zabývající se výhradně současným vizuálním uměním, jejíž absolventi by si v Blatné zasloužili rozsáhlejší samostatnou výstavu. Návštěvníky fotofestivalu také zaujaly přednášky Jiřího Hanke a Tomáše Pospěcha. Honza Flaška stejně jako loni vtipně glosoval vernisáže a sem tam se k pobavení publika nenápadně otřel i o současné politiky. Závěr nedělního večera patřil promítání jedinečného filmového portrétu fotografa Josefa Koudelky natočeného jeho asistentem, izraelským režisérem GilademBaramem, Koudelka fotografuje svatou zemi. To už ale mnozí byli na cestě domů…

KDY A KDE:

16. 9. - 17.9. 2017

| SO 9:00 - 18:00 | NE 9:00 – 17:00 |

 

Více informací naleznete zde.

 

Autor: Iva Capoušková, září 2017

Za 7 dní
vyjde nové číslo FotoVideo.
new-magazine.jpg
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.