Když jsem s Tebou dělal rozhovor do prosincového FotoVideo v roce 2018, byla jsi už asi čtyři roky v naší skupině Fotograf roku a my všichni jsme velmi pilně lajkovali tvé krásné nápady a psí příběhy. Byly to úžasné chvíle plné objevů, radosti a vzájemného poznávání.
Tenkrát jsme si povídali o tom, jak jsi začínala, a Ty jsi mi odpovídala svým typickým humorem: „Fotím zhruba šest let, a to hlavně díky svému psovi Charliemu, který byl již od úplných počátků mé kariéry věrným modelem, za což mu patří velké díky (mnohdy měl se mnou opravdu svatou trpělivost).“ Měl jsem z onoho, pro mě mimořádného povídání (ať už to bylo po telefonu či později v e-mailech) nádherný pocit a neskrýval jsem obrovskou radost, že se nám tu zčistajasna zjevil člověk s neobyčejným stylem, přístupem k životu a plnou náručí radosti.
Byla jsi velký živel a tvůj stálý pohyb a veselý neklid mě přesvědčoval každým dnem o obrovském talentu a vnitřní kráse. Když náš skromný, ale krásný rozhovor před vánočními svátky vyšel, měl spoustu ohlasů a já měl důvod se těšit na další, s novými fotkami a veselými nápady. Tvá slova si dodnes pamatuji (tedy i ta, co se do rozhovoru nevešla). Tvůj vztah ke světu kolem nás byl dokonalý a fotku jsi milovala: „Snažím se své fotky dělat něčím neobyčejné. Poslední dobou jsem si neuvěřitelně oblíbila spojení psů, fotografie a cestování, a to se pak fotky upravují jedna báseň.
Fotografování je pro mě způsob komunikace s lidmi. Každopádně si myslím, že když člověk něco dělá kvůli tomu, že ho to reálně baví, z čisté vášně, a hlavně protože mu to přináší pocit radosti, je to určitě na výsledcích s velkým rozdílem znát.“
Ano, byla jsi plná vášně a asi právě díky ní jsi předčasně odešla z našeho zvláštního pozemského světa. Tvé fotky tu s námi ale zůstaly a Ty určitě tam někde tvoříš další a další jen s tím malým rozdílem, že je už nebudeš sdílet v naší bláznivé facebookové skupině, kde jsi byla už od roku 2014 (a já Tě z ní nikdy neodhlásím!) a my Ti je nebudeme moci lajkovat…
Moc rád jsem Tě poznal, Kristýnko!
Kristýna Kvapilová nás opustila náhle 25. srpna 2020 ve věku 23 let.
Čest její památce! ■
Text: Rudolf Stáhlich, foto: Kristýna Kvapilová
http://kristynakvapilova.wixsite.com/photography
https://www.flickr.com/photos/107529158@N06
www.facebook.com/kikca.kvapilova