Zbytky nouzové kolonie Na Slatinách najdeme na pomezí Michle, Záběhlic a Strašnic, tedy bývalých vesnic. které v roce 1922 pohltila Velká Praha. Pomístní název odkazuje k bažinatému terénu – neboli slatím podle Slatinského potoka, pozemky nevhodné pro zemědělství, ani jako stavební parcely. Oblast Bohdalec-Slatiny spadá pod městskou část Praha 10 a zasahuje do Vršovic, Strašnic, Záběhlic a Michle. Je to území s rozlohou skoro dva čtvereční kilometry. Vedle bývalé kolonie se v tzv. „rozvojovém území“ nachází také bývalá dělnická kolonie Sedmidomky a Trnkov.
To nebyly vyloženě nouzové stavby, připomínají spíš skromné rodinné domky. Před válkou žilo Na Slatinách asi dva a půl tisíce obyvatel a atmosféra zástavby podmiňovala vědomí komunitní sounáležitosti, takže „Slatiňáci“ tehdy pěstovali různé sportovní, kulturní, politické a jiné spolky. Bydleli tam živnostníci, řemeslníci a obchodníci, provozovali zde modlitebnu, uživilo se několik hospod. V 50. letech někteří z místních využili nabídku úřadů a přestěhovali se do pohodlí paneláků, ale řada místních zůstala. K plošné devastaci došlo teprve po roce 1989: venkovská atmosféra ustoupila a poetická zákoutí se proměnila ve oblast pokoutních autoservisů, vrakovišť, smetišť, vyhořelých staveb, zanedbaných zahrad, zabydlených často lidmi bez domova. Část nouzové kolonie Pod Bohdalcem byla v sedmdesátých letech 20. století zbourána, část byla zachována a proměněna na zahrádkářkou kolonii. Slatiny jsou vedle transformačního území Vysočany v Hloubětíně druhou největší oblastí, která má podle Metropolitního plánu v následujících letech být asanována a budoucnost kdysi největší pražské dělnické kolonie je nejistá. Pokud se chodec vydá podle potoka směrem k Záběhlicím, ve stráních zahlédne novodobá nouzová obydlí. Vyhlížejí nuzněji, než prozatímní domečky na starých fotografiích ze Slatin.
V letech 1994 - 1995 pracovala Alena Dvořáková (*1970) v rámci studia na FAMU na fotografickém dokumentárním projektu “Nouzová kolonie Na Slatinách”. Zajímala jí hlavně proměna krajiny a architektura v lokalitě, která se tehdy pod tlakem rozrůstající se metropole měnila. Její fotografie zachytily život obyvatel a jejich vztah k místu, kde žili. Součástí výběru je také výběr z archivních fotografií, které jí zapůjčili “Slatiňáci” a snímky Viktora Fischera (*1967), které pořídil na samém začátku devadesátých let.
Alena Dvořáková a Viktor Fischer absolvovali katedru fotografie na FAMU v Praze a na fotografických projektech spolupracují od roku 1992. Zabývají se hlavně humanitárními a ekologickými tématy. Připravili desítky autorských výstav a účastnili se řady společných projektů. Vydali autorskou knihu Misie, kde mapovali život českých řádových sester a v roce 2010 knihu Voda. Na reportážích dlouhodobě spolupracovali s redakcí časopisu National Geographic. Jako kurátoři uspořádali například výstavu „Česká humanitární fotografie 1990-2000“ a výstavu „Povodně 2002“ pro Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, reprízovanou v osmnácti státech. Jsou držiteli dvaceti cen Czech Press Photo včetně ceny UNICEF a hlavní ceny - Grantu primátora Prahy. Držitelé bronzové plakety Osobnost české fotografie za rok 2005, třínásobní finalisté World Photography Awards a finalisté ceny Leica Oscar Barnack 2002. Jsou členy středoevropské fotografické agentury Choiceimages a Ochranné organizace autorské.
Petr Zewlakk Vrabec se dlouhodobě věnuje dokumentování pouličních protestních hnutí a průzkumu okrajů Prahy. Průběžně své černobílé snímky zveřejňuje na sociálních sítích v albu „Periferie Prahy“. Během toulek zachycuje tuto všední, odvrácenou, někdy smutnou tvář metropole, zejména v místech, kam jen málokdo zamíří. Jedním z míst, která při putování objevil a kam se opakovaně vrací, je právě kolonie Na Slatinách.
Zewlak (1984) spolupracuje například s Unijazzem, magazínem UNI, A2larm.cz, Romea.cz, Greenpeace, Limity jsme my, Arnika, Jako doma a dalšími. Fotografuje pro časopis Romano voďi. Dokumentoval příběh autonomního sociálního centra Klinika a skupiny Terne Čhave. V hlavní kategorii Aktualita byl nominován na Czech Press Photo. Je fotografem festivalů Boskovice a Vlčkovice. Jeho fotografie byly publikovány v mnoha časopisech a novinách u nás i v zahraničí. Člen fotografické skupiny @akana.photo
https://www.instagram.com/zewlakk_foto
V roce 2022 vytvořil sochař Petr Stibral (1977) jako součást festivalu Festivalu m3 Umění v prostoru, Mezi meziprostory pomník zahrádkářské kolonii Na Slatinách. Původně byl umístěn v parku před Vršovickým nádražím, letos byl přemístěn na Bohdalec. Socha vznikla jako připomínka staré zástavby, která se v posledních desetiletích vytrácí z mapy Prahy.
Doprovodný program
10.11. v 15 hod Expedice podle Botiče a proti proudu Slatinského potoka.
Slatinský potok měří jen 4 km a jde o jeden z přítoků Botiče. Pramení v hostivařském lesíku Za vodárnou, ale už u Rabakovské ulice mizí v kanalizaci, takýže je jeho koryto v horním toku po většinu roku vyschlé. Na povrch se voda vrací u Trianglu, kde vznikl rekultivací mokřad s tůní. Pak podtéká železniční spojku Hostivař–Malešice a koleje Praha–České Budějovice a zase mizí v kanalizaci. Potom pod zemí sleduje zhruba hranici Strašnic a Záběhlic v pásu mezi Jižní spojkou, strašnicko-vršovickým seřaďovacím nádražím a továrnou na pneumatiky Mitas. Teče nedaleko kultovního tetovacího salonu Hell a na světlo se vrací u kolonií Trnkov v Záběhlicích a Slatiny. Protéká skrz nízkou zástavbu, ale u budovy Správy železnic mizí zase v potrubí a pod seřaďovacím nádražím míří se rozplyne v Botiči, Vltavě, Labi aby v Hamburku dospěl do Severního moře.
Sraz je před Kauflandem v Michli. Vhodná obuv a oblečení.
Ve spolupráci s občanským sdružením Slatina.
Lektor: Miloš Vojtěchovský