V pralese Mionší po stopách Josefa Sudka

Publikováno: 30. srpna 2021 | autor Rudolf Stáhlich

O tom, že jednou vyrazíme do pralesa Mionší po stopách Josefa Sudka vypátrat, kde je vlastně ten srub, ve kterém přespával a do kterého se vracel od studánky se svíčkou, kterou si současně i přisvětloval své focení, jsme si v redakci vyprávěli už dlouho...

mionsi-5.jpg

Sešla se dobrá parta

Do pralesa Mionší se dnes normálně nedostanete. Zákaz vstupu je dost kategorický a logický, protože se jedná o jeden z našich nejzachovalejších pralesů. Vyjednat si průvodce, ale není nijak složité, a tak se většinou v nevelké skupince dalších turistů, které většinou zajímá více příroda než historie fotografie, vydáte na poměrně dlouhou tůru vzhůru ke kýženému cíli. Je dobré mít okolo sebe přátele podobně naladěné, což se v mém případě povedlo.

mionsi-1.jpg

Milé informace

Poslouchat průvodce při mnoha zastávkách, které ulehčují výstup, je fajn a docela poučné historicky i přírodovědně. Ostatně Beskydy jsou v létě nádherné, lesy, byť také dost postižené kůrovcovými kalamitami. voňavé až okouzlující, a tak vám celková atmosféra určitě sedne.

mionsi-2.jpg

Sudka si nastudujte předem

Výpravy do pralesa Mionší (v současné době a pro běžné smrtelníky) vlastně pouze na jeho okraj, jsou výhradně vedeny v duchu přírodovědném a ekologickém. To je moc fajn a třeba, ale o Sudkovi se nedozvíte nic. Doporučuji proto předem nastudovat jeho knihu a také zápisky a poznámky mnoha fotografů a cestovatelů (Josef Janda, Petr Helbich, František Dostál, Roman Burda, Jan Byrtus a další) a při vstupu do pralesa mít před očima ty nádherné, až trochu ponuré snímky torz velikánů a podivných útvarů, které Sudek v pralese vyhledával a které prales stále nabízí (i když ty původní asi už těžko najdete).

mionsi-3.jpg

Mystický pocit

Já sám jsem do těch míst vcházel nejen udýchán, ale i s velkou pokorou a zabořen do vlastního myšlenkového světa plného vzpomínek na Sudkův černobílý a tajemný svět. Přiznám se, že i neovlivněn původním důvodem mé návštěvy pralesa Mionší, bych stejně poklekl před staletými jedlemi, z nichž k nebi vzhlíží už jen několik jedinců, a které za dalších sto let asi už naši potomci neuvidí. Ona směs bukového a jedlového pralesa má zvláštní vůni a opravdu mystický půvab. Nedivím se, že zaujala a zajímá dodnes řadu fotografů a filmařů.

mionsi-4.jpg

A pak už jsem jen a jen fotil a vnímal ty vzácné okamžiky...

Právě vychází
V září FotoVideo září
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.