Je až legrační, jak každý další objektiv v určité chvíli působí jako ten poslední, který kdy budete potřebovat. Že už nic dalšího nechcete a máte prostě vystaráno. U mě tuhle kapitolu psal posledních pět let Tamron 28–200 mm. Byl to „ten“ cestovní objektiv.
Lehký, ostrý a neskutečně univerzální. Takové to sklo, po kterém sáhnete při obyčejné procházce kolem baráku, protože „co kdyby“, ale stejně tak ho bez váhání přibalíte do batohu na cestu do Peru.
Jenže Tamron nikdy nespí a k 75. výročí si nadělil verzi G2, která posouvá pojem „cestovní zoom“ zase o kousek dál. Z původního 28–200 mm je najednou 25–200 mm f/2,8–5,6 Di III VXD G2 – pořád lehký, neuvěřitelně kompaktní, ale s lepší optikou, rychlejším ostřením, polomakrem a širším koncem, který v praxi vyřeší víc situací, než byste od tří milimetrů kdy čekali.Právě v konstrukci je tenhle posun nejvíc cítit.

Tamron dál drží svou filozofii cestovního minimalismu – žádné módní stylingy a zbytečné přepínače, jen čistý funkční design, který působí lehce a moderně.
Design kopíruje novou linii G2 – povrch má jemnější strukturu, méně chytá otisky prstů, je odolnější proti poškrábání a ovládací prvky mají jistější chod. Přepínač Zoom Lock zabraňuje samovolnému vysouvání tubusu při nošení – praktická věc.

Váha se tentokrát zastavila na 575 g a drží objektiv přesně v té rovnováze, kde je ještě příjemný na celodenní focení, ale zároveň působí dostatečně pevně, aby nevzbuzoval pocit kompromisu. Při délce 121,5 mm je vyvážení na tělech jako A7 IV/RV velmi dobré, zejména při cestování, kdy oceníte menší trčící „čumák“ než u většiny konkurentů.
Na těle chybí klasický přepínač AF/MF, ale Tamron to vynahradil programovatelným tlačítkem a Focus Set USB-C portem pro připojení k bezplatnému softwaru Tamron Lens Utility. Ten umožňuje přiřadit tlačítku různé funkce – od přepínání mezi automatickým a manuálním ostřením přes uložení přednastavené zaostřovací vzdálenosti pro noční focení hvězd (ano, i to s ním pohodlně při f/2,8 zvládnete) až po spuštění funkce A-B Focus pro plynulé přeostření ve videu.

Chod obou prstenců (ostření a zoom) je plynulý a díky upravenému tvaru vroubkování mají výborný grip, což oceníte zejména v chladném počasí při práci s rukavicemi. Zoomový prstenec má skvěle balancovaný odpor, žádný „beton“ nebo plandání. Výsuv z 25 na 200 mm je dlouhý tak akorát, abyste stihli včas zareagovat, ale zároveň neměli pocit, že točíte volantem ve starém tranzitu.
Snad jen u ostřicího prstence bych uvítal odporu trochu více, jak jsme zvyklí z jiných tamronních těl, ale ani tak nehrozí žádné nechtěné „přestřelení“ při jemném manuálním ostření, funguje pořád příjemně.
Tamron samozřejmě přidal utěsnění proti vlhkosti a prachu a přední člen má fluorovou vrstvu, takže kapky nebo případné nečistoty jdou dolů extrémně snadno. V kontextu „cestovního zoomu“ má objektiv přežít batoh, prach na trailu, slanou mlhu na pobřeží nebo přeháňku v horách. Radši snad ani neříkám, co všechno se mnou jeho předchůdce přežil – a nikdy neselhal.
A můžeme znovu slavit, Tamron totiž opět zachoval průměr filtru na 67 milimetrech. Všechny naše polarizační, ND/VND a další filtry z jiných objektivů, můžeme zvesela měnit dál.
Tamron 25–200mm f/2,8–5,6 Di III VXD G2 – pár základních parametrů:
Tamronu se povedlo rozšířit široký konec, aniž by objektiv zbytečně nabobtnal. Rozměry a hmotnost zůstaly prakticky stejné, ale z pohledu každodenního používání je 25 mm prostě praktičtějších.
V praxi to znamená třeba to, že v hotelovém pokoji nelezete po skříni, v městských uličkách se nemusíte lepit na všechny okolo a při focení v krajině nemusíte spadnout z útesu, jen abyste tam nacpali horu, co je před ním. Na papíře to jsou tři milimetry, v reálu situace, kdy si říkáte: Tady jsem dřív skládal panoráma.

Na 25 mm a s MOD 0,16 m zvládne objektiv velmi slušné polomakro (1:1,9). Díky širokému ohnisku získáte nejen detail, ale i dramatickou perspektivu. Má to ale malý háček, při 16cm MOD jste tak blízko, že si vlastně začínáte stínit. MOD se totiž měří od snímače, tedy musíte cuknout trochu zpátky, čímž magnifikace lehce klesne.
Nicméně 25–200 mm si nehraje na specializovaný makroobjektiv. Ale fakt, že z cestovního zoomu vymačkáte i použitelné polomakro, z něj dělá hodně univerzální nástroj pro lidi, kteří rádi fotí maličkosti cestou a nechtějí kvůli tomu další sklo.
Tamron původní 28–200 prezentoval jako první světelný superzoom pro Sony. Verze G2 si klade ambicióznější cíl: abyste přestali mít pocit, že cestovní zoom je automaticky kompromis. Jasně, fyziku úplně neobelžeme, ale v rámci kategorie 8× superzoom působí výsledek víc než poctivě.

Už na 25 mm f/2,8 je objektiv v centru překvapivě sebejistý. Rohy a okraje si řeknou o jedno až dvě zaclonění, ale už na f/4–5,6 jste ve stavu „klidně z toho vytisknu velkoformát“. Je fakt výborný. Vinětace na širokém konci samozřejmě je, ale u cestovní fotky často spíš pomáhá dojmu hloubky a vnímanému kontrastu. V RAW ji profil smaže jedním klikem.
Kolem 50 mm má 25–200 G2 takový malý „sweet spot“ – střed je perfektní, přechod do rohů je plynulý a objektiv působí spíš jako standardní zoom než jako dlouhý superzoom, který se náhodou umí stáhnout i na padesátku.
Jak se ale posouváte někam ke 100 mm, je vidět, že tady si optika trochu oddechuje. Ne v tom smyslu, že by byl obraz špatný, pořád jsme v dobře použitelné zóně, ale už to není tak „kousavě“ ostré jako na 50 mm. Nicméně i tak portréty kolem 70–100 mm vypadají na cestovní zoom překvapivě dobře. Bokeh sice není srovnatelný se světelným pevným sklem, ale není nervózní a pro cestovní, reportážní nebo rodinnou fotku je naprosto v pohodě.
Na 200 mm se křivka zase zvedá. Na papíře by člověk čekal, že právě úplný konec rozsahu bude největší kompromis – tady to tak docela není. V centru je 200 mm dobře použitelné už na f/5,6, přiclonění na f/8 přidá jistotu a trochu mikrokontrastu navíc. Ať už jde o detaily architektury, děti na hřišti, scénu přes ulici nebo „dovolenkové“ ptactvo, konec na 200 mm odvádí mnohem víc práce, než napovídá nálepka superzoom.
Zatímco původní 28–200 používal krokový RXD motor, G2 dostává VXD lineární – rychlejší, tišší, jistější. V reálu to znamená méně přešlapování, lepší spolupráci s eye-AF a vyšší úspěšnost na akcích i u dětí a zvířat. Rozdíl v „držení“ fokusového bodu je oproti 28–200 občas opravdu znát.
Pokryjete s ním všechno od vlogování na 25 mm po tele detaily na 200 mm. Breathing je dobře utlumený, AF chodí plynule a kombinace nízké váhy a velkého rozsahu dává smysl pro dokument, travel, rodinné video i minimalistické setupy.

Kdy upgrade smysl dává
Kdy může 28–200 mm v klidu zůstat
Obrazová kvalita u G2 je krok dopředu, ale není to „den a noc“. Hlavní argumenty pro upgrade jsou podle mě tři:
Pokud vás ani jedna z těch věcí nebere, držte si 28–200 mm. Jestliže ale cestovní zoom používáte jako hlavní sklo a chcete z něj dostat maximum, G2 dává hodně smysl.
Tamron 25–200 mm f/2,8–5,6 Di III VXD G2 není objektiv pro lidi, kteří mají rádi škatulky typu „tady mám krajinu, tady portrét, tady sport“. Je to sklo pro ty, kdo:
Nedělá z vás specialistu na jedinou disciplínu. Dělá z vás fotografa, který nepropásne situaci jen proto, že měl zrovna nasazené jiné sklo. Dodnes vidím svůj první trip do Tater, kde se přede mnou ve vánici zjevila rodinka kamzíků, já měl nasazený širokáč a z kamzíků byly na fotce tři chlupaté tečky v mlze.
Pokud už vlastníte původní 28–200 mm a jste s ním spokojení, nemusí být G2 nutně „povinný upgrade“. Ale pokud zrovna přemýšlíte o prvním opravdu univerzálním zoomu pro Sony E nebo chcete svůj cestovní set posunout o generaci dál, 25–200 mm G2 je přesně ten typ objektivu, který ráno nasadíte a večer zjistíte, že jste ho za celý den nesundali.
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!