S Lucií Mojžíšovou tentokrát u slovenských sousedů

Zdravím všechny čtenáře FotoVideo a nadšené cestovatele. Tentokrát jsem začátkem prosince vyrazila do nedaleké Bratislavy a pak do Trnavy. Jsou to města, která jsou kousek za hranicemi a pro mě z Brna je to, co by kamenem dohodil, a vhodné i ke kratší návštěvě.

V Trnavě jsem nikdy předtím nebyla a v Bratislavě vlastně jen vždy kvůli něčemu, ale ne fotit. Tak jsem to tentokrát chtěla změnit. Vánoční nálada města a trhy dávají pouliční fotce hezkou příležitost. Vyrazila jsem jako tradičně se svými Nikony Z8 a Zf. Doplnila jsem je objektivy 28 a 50 mm. Věrným parťákem mi byl do Flixbusu batůžek Manfrotto Street, který nosím všude na cestách a vlastně i dennodenně.

Text a foto: Lucie Mojžíšová

Samotná Bratislava (historické centrum) na mě i v tomto předvánočním čase působí klidným dojmem. Dobře se mi tam fotí „grafická“ pouliční fotka, kdy hledám linie, a doplňuji je lidskou siluetou. Na náměstích ale není vůbec mrtvo a vánoční stánky a čilý ruch je snad všude. To je pro fotografa, co má rád momentky, báječné. První večer jsem procházela uličkami a bavil mě předvánoční shon, ale jakýsi klid. Ve městě se nacházelo hodně starých zákoutí, ale i vtipných kontrastů s obchody a reklamou.

Pak jsem se přesunula na vánoční trhy. Připadaly mi hodně komerční, ale to mi vlastně jako fotografce nevadilo. Nafotila jsem si nějaké stánky, vtipné momentky a úsměvy. Viděla jsem jednu skupinku lidí, co se marně snažili vyfotit selfie, ale bylo jich moc. Nabídla jsem jim fotku a za focení dostala zaplaceno panákem pálenky vytažené z igelitky Billa. To mi připadalo dost výstižné pro dané místo. Bohužel se rozpršelo, tak mi víc vtipných momentů uniklo, protože se centrum vylidnilo. Lesklá mokrá dlažba ale odrážela vánoční světýlka a dodávala zajímavou atmosféru prázdnému nočnímu městu.

Další den jsem se vypravila do Danubiany. Tuhle galerii miluju, fotograficky i lidsky. Byla jsem tam asi před deseti lety a doteď si pamatuju atmosféru místa, prolnutí interiéru a venkovního prostředí. Tentokrát jsem se kromě galerie samotné těšila i na výstavu Tona Stana! Galerie samotná je rájem pro fotografa. Baví mě tvar budovy, linie a velká okna, za kterými jsou umělecká díla osazená na poloostrově a korespondují s okolní vodou a dalšími ostrůvky.

Další věcí, co se v Danubianě dá obdivovat, pozorovat a fotit, je kontrast a doplnění návštěvníků a uměleckých děl jako v každé galerii. V těch moderních mě to ale hodně barví díky rozličným barvám a tvarům. Po krátké pauzičce na kávu jsem se ze stálé expozice přesunula ke snímkům Tona Stana. Úchvatné! Jeho hra s liniemi, světlem a stínem, tělem – člověk zůstane stát s otevřenou pusou. Chtěla jsem si odnést také nějakou fotku, ale nechtěla jsem jen přefotit to, co vidím, tak jsem se snažila zakomponovat svůj odraz návštěvníka do jeho fotky.

Po návratu z Danubiany se mi splnil další sen a s dalšími novináři jsme byli pozváni na oběd do UFA. Koho by tak krásný výhled nezajímal? Doporučuji si tam zajít na kafe a pak nahoru na vyhlídku a prohlédnout si Bratislavu shora. Nám bohužel moc nepřálo počasí, bylo mlhavo a deštivo. Co v takovém počasí dělat než navštívit divadlo…

Představení Škrupinka na Novej Scéne mě několikrát rozesmálo i rozplakalo a určitě ho řadím mezi top divadelní představení, co jsem kdy viděla. Poslední zážitek v Bratislavě byl (nejen) fotografickým a vizuálním nebem...

Celý článek najdete v únorovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!