První kroky s filmovým fotoaparátem

V době, kdy digitální fotografie dominuje vizuálnímu světu a okamžitá zpětná vazba je samozřejmostí, roste fascinace analogovým procesem, zejména mezi mladší generací, která vyrostla s mobilním telefonem v ruce nebo bezzrcadlovkou na krku.

Filmová fotografie představuje záměrný návrat ke hmatatelnosti, pomalejšímu tempu a promyšlenějšímu tvůrčímu procesu. Práce s filmem donutí fotografa zpomalit a více přemýšlet nad scénou, než stiskne spoušť, ruku v ruce s tím jde i omezený počet snímků ve filmové kazetě nebo na svitku.

Srovnatelnou, ne-li důležitější roli pak hraje samotná estetika filmového materiálu, jako je například filmové zrno, široká škála polotónů v barvách i v kontrastu. Do toho ještě přidejme specifické barevné podání v případě některých filmových materiálů a v neposlední řadě i velkou expoziční pružnost, zejména u černobílých negativů.

Předpokládejme, že vhodný filmový fotoaparát již vlastníte a nyní jen čekáte na okamžik, kdy založíte svůj první kinofilm nebo svitek. Mimochodem, už při této činnosti je vhodné být velmi obezřetný, abyste případnou neznalostí nepoškodili mechanismus fotoaparátu anebo nedopatřením neosvítili film.

Pokud si nejste jisti jak na to, doručujeme poohlédnout se po uživatelském návodu k vašemu konkrétnímu fotoaparátu anebo se porozhlédnout například na YouTube. V principu je založení (zejména kinofilmu) poměrně snadné a jednoduché, ovšem u některých přístrojů má svá specifika. Když se ocitnete ve slepé uličce, určitě vám rádi poradí například ve FotoŠkoda, kde mají s analogovými aparáty bohaté zkušenosti.

Nový film – cesta experimentování a objevování

Počáteční pokusy s analogovou fotografií by neměly být snahou o dokonalé snímky, nýbrž příležitostí pro experimentování a učení se. První založený film je vhodné vnímat jako zkušební a měl by vám posloužit především k lepšímu seznámení s fotoaparátem, jeho ovládáním, převíjením filmu a nastavením expozice. Zejména některé starší mechanické modely přicházely na trh se specifickým ovládáním např. u ostření nebo volby některé z expozičních hodnot.

Zbývající část filmu je vhodné využít k cílenému vyzkoušení změn expozice, například sledováním chování filmové emulze při podexponování nebo přeexponování. Tento přístup poskytuje základní představu o chování filmu a jeho pružnosti, samozřejmě za předpokladu, že budete mít pod kontrolou také následné zpracování filmu v temné komoře.

Právě pružnost negativního filmového materiálu ve vztahu k množství světla je pro začínající fotografy velmi důležitá, protože dokáže odpustit malé expoziční chyby, kterým se zkrátka v začátcích nevyhnete. V případě, že byste hned sáhli po inverzním/diapozitivním filmu, bude procento nepovedených snímků pravděpodobně vyšší, jelikož diapozitiv vyžaduje pokud možno co nejpřesnější expozici.

Negativní filmy jsou v tomto ohledu podstatně shovívavější a pro nové uživatele snazší. Dokážou zachytit více detailů ve stínech i světlech a lépe reprodukují detaily v obou těchto oblastech. Tato inherentní shovívavost negativního filmu snižuje počáteční překážky pro vstup do světa filmové fotografie. Schopnost filmu odpustit drobné expoziční chyby (často v rozmezí +/– 0,5 EV) umožňuje začátečníkům soustředit se na základní postupy, jako je kompozice a ovládání fotoaparátu, aniž by jejich snaha přišla vniveč kvůli malým nepřesnostem při expozici.

I druhý založený filmový pás většinou poslouží k experimentům, většinou v temné komoře, kde je vhodné zaměřit se na to, jak bude emulze reagovat při standardních podmínkách vyvolávání v kombinaci s např. záměrnou pod-/přeexpozicí. Jeto sice proces velmi komplexní a pro někoho i poměrně složitý, nicméně standardní postupy, jako je push/pull proces nebo...

Celý článek najdete ve FotoVideo září

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!