Nikon Z 50II na Antarktidě

Když na podzim loňského roku vyšla druhá generace oblíbené malé bezzrcadlovky, vůbec jsem netušil, jak moc si ji oblíbím. Předchozí první řada je na světě již šestým rokem a před třemi roky vyšel ještě o něco menší Nikon Z 30.

Byl jsem tak zvědavý, co nového se do malého těla vešlo. Pro mnohé jsou to jistě detaily či drobná vylepšení. V součtu se však jedná o velice propracovaný foťák s absolutně univerzálním využitím.

Puente de la Mujer, Buenos Aires, Argentina, 2. ledna 2025 20:40 Nikon Z 50 II, NIKKOR Z DX 16–50 mm f/3,5–6,3 VR, 16 mm, 1,6 s, f/8, ISO 100, ze stativu Manfrotto Pixi

Nejnápadnější novinkou druhé generace je patrně displej, který se otáčí velice prakticky pro všechny situace jako v tomhle případě, kdy jsem fotil z velkého pacholete náplavky argentinské metropole. V tomto ohledu se jedná dost možná o nejpohodlnější fotoaparát celé zetkové řady.

Naše první společná cesta vedla na Mallorcu, kde jsem rozhodně neplánoval trávit příliš času focením. Však se jednalo o prodloužený víkend se ženou. Na druhou stranu je to právě dost možná to nejtypičtější využití malého cestovního fotoaparátu, a tak jsem se vybalil dvěma kitovými objektivy a miniaturním stativem. Světe, div se, právě tady nastal první moment, kdy jsem byl překvapený rozdílem proti první generaci, který z mého osobního pohledu tkví zejména v rychlosti. Abych byl přesnější: v rychlosti všeho, tedy od startu fotoaparátu přes jeho odezvu a hlavně ostření, které si takřka nezadá ani s vlajkovými loděmi značky, tedy se Z 8 či Z 9.

Hope Bay, Esperanza, Antarktida, 31. ledna 2025 16:49, Nikon Z 50II, NIKKOR Z 135 mm f/1,8 S Plena, 1/3200 s, f/7,1, ISO 250, z ruky

Pokud patříte mezi začínající fotografy, příp. mezi pokročilé autory s výrazně omezeným rozpočtem, levné tělo nemusí být vždy na úkor kvality. Někdy se totiž naopak vyplatí investovat ušetřené prostředky do objektivů, jejichž kvalita je pro výslednou kresbu fotky stejně tím nejdůležitějším faktorem.

O pár týdnů později jsem s o trochu větší důvěrou přibalil „dvojkovou padinu“ na cestu do Belgie, kde mě čekala reprezentace na půdě Evropské komise. Vzhledem k tomu, že byl následující den volný a že jsem vzal s sebou děti, přibalil jsem tak do batohu také pevnou čtyřstovku, abych ostření vyzkoušel v zoo v Antverpách. Fotil jsem až do poměrně vysokých hodnot ISO 7200 s pro mě přijatelným šumem a s naprostou většinou bezchybně zaostřených snímků.

Byl to právě ten moment, kdy jsem se rozhodl vzít s sebou onu novinku na vysněnou expedici na Antarktidu, kam jsme odletěli hned prvního ledna letošního roku v rámci výzkumu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Původně jsem měl v plánu použit Z 50II jako záložní tělo a taky jako fotoaparát pro snímky ze zákulisí a na časosběry. Ve výsledku jsem ji ale používal mnohem častěji. Jednak se do batohu vešla prakticky vždycky a taky jsem nemusel se dvěma těly tak moc měnit objektivy. Nižší rozlišení oproti Z 9, tedy mému hlavnímu tělu, jsem naprosto neřešil – a udělal jsem dobře.

Celý článek najdete v dubnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!