Když na podzim loňského roku vyšla druhá generace oblíbené malé bezzrcadlovky, vůbec jsem netušil, jak moc si ji oblíbím. Předchozí první řada je na světě již šestým rokem a před třemi roky vyšel ještě o něco menší Nikon Z 30.
Byl jsem tak zvědavý, co nového se do malého těla vešlo. Pro mnohé jsou to jistě detaily či drobná vylepšení. V součtu se však jedná o velice propracovaný foťák s absolutně univerzálním využitím.
Puente de la Mujer, Buenos Aires, Argentina, 2. ledna 2025 20:40 Nikon Z 50 II, NIKKOR Z DX 16–50 mm f/3,5–6,3 VR, 16 mm, 1,6 s, f/8, ISO 100, ze stativu Manfrotto Pixi
Nejnápadnější novinkou druhé generace je patrně displej, který se otáčí velice prakticky pro všechny situace jako v tomhle případě, kdy jsem fotil z velkého pacholete náplavky argentinské metropole. V tomto ohledu se jedná dost možná o nejpohodlnější fotoaparát celé zetkové řady.
Naše první společná cesta vedla na Mallorcu, kde jsem rozhodně neplánoval trávit příliš času focením. Však se jednalo o prodloužený víkend se ženou. Na druhou stranu je to právě dost možná to nejtypičtější využití malého cestovního fotoaparátu, a tak jsem se vybalil dvěma kitovými objektivy a miniaturním stativem. Světe, div se, právě tady nastal první moment, kdy jsem byl překvapený rozdílem proti první generaci, který z mého osobního pohledu tkví zejména v rychlosti. Abych byl přesnější: v rychlosti všeho, tedy od startu fotoaparátu přes jeho odezvu a hlavně ostření, které si takřka nezadá ani s vlajkovými loděmi značky, tedy se Z 8 či Z 9.
O pár týdnů později jsem s o trochu větší důvěrou přibalil „dvojkovou padinu“ na cestu do Belgie, kde mě čekala reprezentace na půdě Evropské komise. Vzhledem k tomu, že byl následující den volný a že jsem vzal s sebou děti, přibalil jsem tak do batohu také pevnou čtyřstovku, abych ostření vyzkoušel v zoo v Antverpách. Fotil jsem až do poměrně vysokých hodnot ISO 7200 s pro mě přijatelným šumem a s naprostou většinou bezchybně zaostřených snímků.
Byl to právě ten moment, kdy jsem se rozhodl vzít s sebou onu novinku na vysněnou expedici na Antarktidu, kam jsme odletěli hned prvního ledna letošního roku v rámci výzkumu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Původně jsem měl v plánu použit Z 50II jako záložní tělo a taky jako fotoaparát pro snímky ze zákulisí a na časosběry. Ve výsledku jsem ji ale používal mnohem častěji. Jednak se do batohu vešla prakticky vždycky a taky jsem nemusel se dvěma těly tak moc měnit objektivy. Nižší rozlišení oproti Z 9, tedy mému hlavnímu tělu, jsem naprosto neřešil – a udělal jsem dobře.
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!