Jak se vaří videoobsah ve FotoŠkoda

Ve FotoŠkoda se nás nyní kolem videa motá celkem pět. Jeden tým v sestavě Luděk Bouška, Michal Houdek a Radoslav Holan se stará o úterní streamy, podcast i Fotoškolu.

Další dva kreativci Honza Krejčí a já, Václav Křížek, děláme obsah na sociální sítě, představovačky produktů i tipy kolem focení pro začátečníky na YouTube.

Je toho zkrátka hodně, a mám-li mluvit za všechny, strašně nás ta různorodost baví. Pro tento článek jsem se kluků zeptal na dotazy, které vlastně zajímají i mě. Jdeme na to.

Luďku, co tě baví na práci nejvíc?
LB: Těžká otázka, práce mě totiž baví tak nějak kompletně. (usmívá se) Ale vyloženě super je seznamovat se s novou technikou, pokud přináší opravdu něco nového, co ostatní přístroje nenabízejí. To je pak dobrodružné sledovat, nakolik realita odpovídá marketingovým materiálům a představám výrobců.

Šíleně mě taky baví povídat si o tom s lidmi – ať už v živých streamech nebo v kurzech. Když už jsme u kurzů, je těžko popsatelný pocit, když někomu dokážu danou problematiku vysvětlit tak, že ji skutečně pochopí. Pak je vidět na pohledu, že do sebe zlomky informací přesně zapadly a najednou to funguje. V takovém případě už nenásledují další otázky, ale jen lehký úsměv na tváři a pokyvování hlavou.

V ruce jsi měl asi nejvíce fotoaparátů současné digitální éry. Co za tebe přineslo největší změnu a proč?
LB: Je fakt, že mnoho modelů fotoaparátů bylo spíše evolucí těch předchozích a kromě drobných vylepšení (zvýšení rychlosti, rozlišení snímače a podobně) nepřinesly nic zásadního. Pár přístrojů ale bylo svým způsobem přelomových – a rovnou musím říci, že si netroufnu říci, který byl nejzásadnější. Zmíním několik (podle mého názoru klíčových) momentů. Je to například obecně změna konstrukce ze zrcadlovek na bezzrcadlovky. Díky ní bylo možné výrazně posunout výkon automatického zaostřování s detekcí očí, dnes i různých objektů.

S tím je úzce spojený i další důležitý moment a to je rychlost odečtu dat ze snímače a zároveň rychlost zpracování, tedy výpočetní výkon. Tomu vděčíme za to, že dnes můžou extrémně rychle pracovat i přístroje s fullframovým snímačem, který má zároveň vysoké rozlišení. Donedávna bylo jen pár přístrojů vybavených novým typem tzv. skládaných snímačů, které jsou tak rychlé, že některé fotoaparáty už ani nepotřebují mechanickou závěrku. Aktuálně je ale jen jediný foťák se snímačem, který odvede data v jeden okamžik, což úplně mění způsob, jakým jsme byli zvyklí fotografovat, otevírá to úplně nové možnosti. Technologie tzv. snímače Global Shutter je ale zatím v plenkách, takže se určitě ještě máme na co těšit.

Fotíš ještě vůbec ve volném čase? A čím? Bereš svou fotografii spíše jako dokument událostí, nebo umění?
LB: Samozřejmě fotím, to se myslím bere samo sebou. Nikdy jsem se necítil jako umělecký fotograf, ale spíše dokumentarista. Jsem toho názoru, že uměleckou kvalitu fotografií by rozhodně neměl posuzovat jejich autor. Fotím Nikonem Z 8, Olympusem E-M1 Mark II nebo tím, co je zrovna po ruce, protože mám u sebe téměř neustále nějaký foťák na recenzi.

Rado, jak dlouho pracuješ na produkci obsahu Fotoškoly FotoŠkoda a úterních živých streamů na YouTube? A co tě na tom nejvíc baví?
RH: První díl Fotoškoly jsme s klukama natočili a vydali v září roku 2019 a vypadalo to na velký a zajímavý projekt. Velký z důvodu nepřeberného množství témat a zajímavý z hlediska možnosti aktivně se podílet na vzdělávání fotografické veřejnosti, což mě prostě baví. To jsme ale ještě netušili, že na konci téhož roku k nám z Číny dorazí ta zákeřná „coviďácká potvora“ a dá vzniknout ještě mnohem většímu projektu – úterním live streamům.

To byl vlastně jen takový pokus pozvednout „pár“ fotografům morálku uprostřed náročného období. Z kanceláře jsme se přestěhovali do malého studia, většího studia, z jedné kamery jsme přešli na vícero kamer, udělali desítky, vlastně už možná stovky streamů a mně za tu dobu vypadaly nějaké vlasy… Před každým streamem jsem ještě i dnes nervózní, ale vlastně mě to baví. Streamy jsou oproti obyčejnému videu na YouTube úplně jiná disciplína. Je to fakt výzva, protože i jediná malá chyba může být fatální a vše pokazit. Může vypadnout proud, internet, vykopneš si jeden z desítek kabelů, přestane fungovat mikrofon, vyjde update něčeho, co do té doby fungovalo a už nefunguje… A to je asi to, co mě na tom baví, ten adrenalin.

Co je pro operaci one man show asi největší výzva?
RH: Vlastně nevím, asi všechno a nic. Člověk musí ovládat na rozumné úrovni vícero profesí, které jsou jinak zastávány někým, kdo má na starosti jen jednu konkrétní věc. Osvětlovače netrápí, že má zvukař přeslechy, a zvukaře netrápí, že to kameraman má moc tmavé a ujelo mu ostření, a tomu je zase úplně jedno, jak se daří kolegovi v režii.

Já musím v jeden moment zastat všechny, a jakmile vypustím stream do éteru, není cesty zpět. Jakékoliv pochybení tam zůstane navždy. Primárně se člověk věnuje samozřejmě režii a zvuku. Občas ale mám i detailovou a někdy i pohyblivou kameru. Speciální výzvy jsou pak nečekané události, které je potřeba za běhu řešit. Je to jenom technika a my jsme jenom lidi…

Jakou používáš techniku a myslíš si, že je stále nejlepší točit na bezzrcadlovky? Není už čas na plnohodnotné kamery?
RH: Stejně jako se vyvíjel stream, se obměňovala a vylepšovala technika. Začínali jsme s Canonem EOS R, dvěma rolovacími LED světly od Fomei, mikrofony Røde Wireless GO přes rekordér ZOOM H6 a celé se to obsluhovalo přes MacBook Pro v softwaru OBS. Dnes je to mnohem sofistikovanější. Základem jsou kvalitní kamery, které se nepřehřejí. Posledních 4–5 let používám Panasonic Lumix.

Hlavní kamerou byla doposud S1H s objektivem 24–70 mm f/2,8, která přenášela obraz přes grabovací kartu. K ní jsem přidal dvě box kamery BS1H, které umí přenášet obraz přes jeden ethernetový kabel a současně jím být napájené. Jednu používám na top shot na stůl s objektivem 20–60 mm a druhou jako detailovou kameru se 70–200 mm f/2,8.

Pak mám ještě tři S5 IIx, které v případě potřeby mohu dát třeba na elektrický slider SYRP nebo na DJI Ronin 2. To jsem využil třeba ve streamu z Leica Store ve Wetzlaru. Na zvuk už dnes používáme DJI Mic 2 s klopovými mikrofony Røde přes mixážní pult Mackie ProFX12v3. Režie probíhá ve speciálním SW Wirecast, který je něco jako mix Photoshopu, Premiere a PowerPointu pro live stream. O tom bych mohl napsat hodně řádků, ale řekněme, že to je prostě profi nástroj pro streamování.

Používám stativy Manfrotto (mimochodem, hlavní kamera má od prvního streamu stejný stativ) a scéna se svítí až sedmi světly. Dvě hlavní světla jsou stálá 200W LED Nanlite s horizontálně umístěnými softboxy (ovšem na desetinu výkonu, kdy nemusí běžet hlasitý ventilátor) a za pozadím Lastolite jsou dva spotové LED backlighty od Fomei.

Pak jsou ještě tři efektová světla – jeden spot Fomei osvětluje čelo stolu a prosvětluje detaily produktů, jedno Nanlite 150 přes voštiny svítí na stůl z druhé stany od stropu a poslední světlo je nad stolem, aby byly produkty dobře vysvícené i na top shot. To je taková ta LED RGB tyč od Yongnuo. Celé to zpracovává opět MacBook Pro, který má na sebe napojený jeden 5K, dva 4K a jeden Full HD monitor, který slouží klukům jako náhledový, aby se nemuseli ptát, jestli tam je očekávaný záběr.

Co se týká druhé části dotazu, natáčení na bezzrcadlovky v tomhle formátu dává smysl. Ostatně, používá je i televize u některých menších produkcí, točí se na ně úžasné dokumenty. Zcela popravdě, nad pořízením plnohodnotné kamery jsem zatím vůbec neuvažoval. Nad čím už jsem ale uvažoval a co jsem dokonce i testoval, byl stream vysílaný ve 4K. To je totiž cesta, jak k divákům dostat kvalitnější obraz. Na jeho zpracování je ale potřeba hodně výkonný počítač a ten předchozí s tím už měl trochu problémy. Říkám předchozí, takže kdo ví, třeba se 4K streamu dočkáme ještě letos…

Michale, jak je možné, že počet sledujících u úterního streamu stále roste?
MH: Československo bylo vyhlášenou fotografickou velmocí. Měli jsme vždy fantastické fotografy, mnoho z nich dosáhlo světového věhlasu. Měli jsme a máme hodně lidí, které fotografování baví, a spousta z nich se tímto koníčkem zabývá na výrazně vyšší úrovni, než je tomu v jiných zemích. Chtějí to nejlepší za své peníze a rádi si nechají poradit.

Také máme fantastické obchody, které lásku k fotografii přímo povzbuzují – zejména FotoŠkoda. Nesmíme zapomenout i na to, že i když prodeje fototechniky celosvětově klesají, protože mobily fotí dostatečně dobře, stále roste počet fotografů. Chtějí fotit, technika je dostupná a vydrží velmi...

Celý článek najdete v červnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!