Swimming Women Ivany Dostálové

rojekt Plavkyně (Swimming Women) získal čestné uznání (Honorable Mention) v celosvětové soutěži International Photography (IPA) 2023 Deeper Perspective Award za fotografické zpracování a přínos v komunitě. Nebyli bychom to my, abychom si toho nevšimli.

Vracíme se tím k velkému rozhovoru s touto vynikající autorkou, který jste si mohli přečíst v únorovém vydání, kde jsme se již o Swimming Women částečně zmínili. Autorka ke své tvorbě dlouhodobě používá techniku Canon – celý tento projekt byl focen Canonem EOS 5D Mark IV.

O projektu

Projekt Plavkyně (Swimming Women) přináší pohled na vodu a plavání jako na typ útočiště a inteligentní biologický systém v prostředí konkurenční, soutěživé a hodnotící společnosti; jako na „matku“ s plynoucí a soustavně otevřenou náručí bezpodmínečného přijetí pro každou ženu, která zároveň dává hloubce mysli a duše každé ženy individuální prostor. Třicet žen, třicet osobních příběhů a vztahů k vodě a plavání.

Jak se cítíš, když plaveš? Jak se cítíš v kontaktu s vodou? KRISTÝNA-SVOBODA, ARINA-TICHO, KLÁRA-VÝZVA, HELENA-VYSVOBOZENÍ, ANNA-KLID, VĚRA-EMOCE… Část osobních příběhů psaných ručně se prolíná s pocity žen pod vodou a přináší do projektu hlubší fotografické zpracování jejich pocity, kdy série různorodých portrétů poskládá jako mozaiku psychologickou a fotografickou studii každé z žen.

Prostředí bazénu, kde se smývají jakékoli životní role či postavení a plavky a koupací čepice jsou pomyslným stejnokrojem, pod nímž je jedno, kým v životě jsme, ve vodě jsme si všechny rovny. Biomedicínská inženýrka, manažerka, studentka medicíny, maminka na mateřské, architektka, zdravotní sestra… ve vodě jsme všechny ženami.

Projekt v sobě skrývá více ideových rovin, jedna primárně apeluje na péči o duševní zdraví a empowerment žen; tato část projektu Plavkyně chce ukázat ženám, že voda je tu pro všechny a rozhodně i pro ně, a motivovat je k tomu, aby si šly zaplavat při jakékoli postavě a v jakémkoli věku, zároveň přináší individuální příběhy, se kterými se ženy mohou ztotožnit. Projekt se také staví proti body shamingu, jakožto vysoce aktuálnímu tématu v dnešní společnosti. Plavkyně zároveň přinášejí i do prostředí sportu projekt zaměřující se na péči o duševní zdraví žen.

Tři otázky a odpovědi

Proč pouze ženy? Netýká se téma body positivity/body neutrality i mužů?
Ano, souhlasím, že téma body positivity/body neutrality se týká i mužů. Dokonce jsem přesvědčena, že projekt nafocený s muži by byl stejně hluboký jako se ženami, že muži vnitřně řeší stejně hluboké otázky týkající se jejich fyzického vzhledu a těla, i když mužská komunita je samozřejmě od ženské hodně rozdílná, méně vyjadřující pocity slovy, o to větší je nicméně výzva zachytit je ve fotografii.

Samotnou by mě zajímalo, v čem by byl pohled, pocity, příběhy i důvody, proč chodí plavat, u mužů jiné, a v čem by se zároveň prolínaly s těmi ženskými. Třeba na Plavce ještě dozraje myšlenka i čas, již nyní mě napadá možný způsob přístupu a zpracování.

Proč jsou v Plavkyních pouze ženy? Když pomineme to, že já se dlouhodobě zaměřuji profesně na práci se ženami a v rámci ženských komunit, což jistě má co do činění s tím, že sama ženou jsem, tak uvnitř v bazénu bychom řešili ryze praktické komplikace typu, že jako žena nemohu mezi muže do šaten apod. Přičemž právě šatny více než samotný bazén, kde se již každý jednotlivě ve vodě soustředí na svůj osobní vesmír, představují ono zákulisí, sdílení příběhů, tvorbu komunity, sdílenou nahotu, atmosféru, do které se fotograf musí přirozeně napojit a nasát ji tak, aby byl schopen vytvořit osobní a hluboký projekt.

To je z mého pohledu základ dobrého projektu: jako fotografka se musím stát zcela přirozeně součástí komunity ještě dříve, než v ní nafotím projekt, což tak bylo i v případě Plavkyň. Každé místo, kde jsme v prostředí bazénu nafotily portrét, má tak v Plavkyních jasnou symboliku danou mou předchozí dlouhodobou osobní zkušeností s prostředím.

Jak focení probíhalo? Předcházela mu nějaká schůzka, abyste se blíže poznaly s focenými ženami?
Fotily jsme s každou ženou dvakrát. Jednou přímo v prostorách bazénu, jednou u mě v ateliéru, který mám přímo doma. Trochu netradičně jsme v prostorách bazénu fotily převážně mimo vodu a u mě v ateliéru jsme potom vyjadřovaly pocity ve vodě při plavání.

Focení žádná schůzka nepředcházela. Šly jsme do něho napřímo a se žádnou z žen, které se do projektu zapojily, jsem se předtím neznala. Vztah jsme navázaly až v průběhu focení, kdy já fotím velmi nablízko a považuji vztah mezi fotografem a focenou v tomto případě za hluboce osobní. Hodně lidí se mě často ptá, jak je...

Celý článek najdete ve FotoVideo září

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!