Pojďme fotit s Evou Kučmášovou

Před časem jsme si povídali o úspěšném a vysoce ceněném projektu World Unseen (u nás nazvaném Svět nevídaný) a také o studiu a sledování korálů ve světových mořích a mnoha dalších projektech, které pod hlavičkou červeného loga Canon pomáhají lidem, přírodě a celé naší společnosti.

O vlastních špičkových technologiích, které tato firma k uvedeným projektům využívá, bychom mohli diskutovat donekonečna, na stovkách stran a ve finále se zase dostaneme k vlastnímu focení. Fotkám a jejich příběhům prostě málokdo odolá…

Vážená paní Evo, setkáváme se na našich stránkách opět po téměř dvou letech a já mám na vás možná nečekanou otázku: Evidentně jste neodolala kvalitě fotoaparátů Canon a pustila se prý s velkou vervou do focení. Co aktuálně fotíte?
To je rána pod pás… (smích) Ano, opravdu jsem neodolala kouzlu fotografie a propadla pořizování obrázků. Prosezené dny na basketbalu a koňských závodech s dětmi tak nabyly úplně nového rozměru. Aktuálně fotím hlavně basketbal, koně, občas nějaký ten portrét a také se dobrovolně trápím osvětlením tělocvičen, barevností palubovek v halách a malým prostorem. Pak jsou tu samozřejmě očekávání, děti by nejraději měly JPEG hned na IG a kolegové z fota chtějí vidět upravené RAW.

Pokud vím (pomiňte mi mou případnou impertinenci), nepatřila jste ale mezi fotografující profesionály. Jak volíte techniku a jak se s tímto poměrně náročným fotografickým žánrem „perete“?
Pohybuji se mezi takovými fotografickými špičkami, že bych si nedovolila říct, že úplně fotím, natož že jsem profesionál. Díky své práci mám možnost si půjčit techniku, tak jsem začínala od zrcadlovek s méně světelnými objektivy, potýkala se s neustálým přenastavováním půjčené techniky, volala na Vánoce o pomoc, abych zjistila, že mám zapnutý manuál na objektivu a neostřím, o zapomenutých baterkách a smazaných kartách ani nemluvím. Nicméně se mi podařilo propracovat alespoň občas k novinkám a do naší Canon R6 Mark III bylo dost snadné se zamilovat a těšit se na každé další focení. Používám jedno sklo 70–200 mm, ideálně Z. Do pevných skel třeba ještě dorostu.

Chápu, že nepatříte k té skupině fotografů, která dokáže hodiny diskutovat o desítkách hodnot ISO či o stovkách záběrů složených do jednoho snímku. Co byste ze svých právě nabytých zkušeností doporučila ženám, které se také chtějí intenzivněji věnovat focení?
Těmto debatám se asi nevyhnu, ale držím se statečně. (smích) Doporučuji nenechat se odradit technickými specifikacemi, debatami o pixelech a rollingshutterech (ať už je to cokoliv) a jít si to prostě zkusit. Pokud zvládnete základ expozičního trojúhelníku, dá se z toho vyjít. Fotím na manuál, ale občas, když se mi něco nezdá, prostě použiju automat a podívám se do nastavení – pak už jen zkoušet a zkoušet a připravit se na to, že software na úpravu není pro začátečníka úplně přátelské prostředí.

Když už jsme u techniky, Canon jde fotografkám a fotografům naproti lehčí a světelnější technikou a objektivy. Co nás čeká v oblasti fota a videa v letošním roce?
To vám ale přece nesmím říct. Určitě se budeme dál zaměřovat na rozšiřování portfolia v oblasti objektivů a videa. Obecně posun k videu vnímám jako hodně zásadní, a to nejen díky sociálním sítím, ale i tvorbě obsahu. Hodně také sázíme na naše unikátní (a nejen mezi mládeží) poweshoty, které se těší pozornosti už 30 let.

Ještě na něco se musím zeptat. V našem časopise už dlouho převládá názor, že fotografie se stává fotografií, až když je vytištěná. Canon má v současnosti skutečně velké portfolio tiskových strojů a možností. Které preferujete?
Tento názor jedině podpořím. Fotka je fotkou, když je vytištěná. Pro domácí potřebu profesionálů vnímám jako nejvhodnější a dostupnější Canon imagePROGRAF a doma si tiskneme fotky většinou termosublimací SELPHY CP 1500, vyrábíme různé moodboardy, stěny, fotky na lednici… Nicméně jsem mládí trávila v tiskařském prostředí, tak musím zmínit, že moje milovaná technologie je UV gel, ale nepohrdnu ani reliéfním tiskem, takže Arizona a Colorado. Kvalita fotek je pak perfektní, ale hodí se spíše do tiskáren.

Ještě jedna fotografická závěrem. Bavili jsme se o focení sportu. Máte ráda ještě nějaký další fotografický žánr a chtěla byste se mu třeba v budoucnu věnovat?
Portréty – to je určitě něco, co mi připadá vlastně nějak tajemné. Jak správné světlo, úhel a líčení dokážou úplně změnit během chvilky osobnost na fotce. Je to zajímavé a pokud to někdo umí, je to vážně nádhera. A protože miluji zvířata, určitě je na seznamu i focení zvířat. Nedávno jsem byla v Keni a dokázala bych tam fotit hodiny. Bohužel (anebo bohudík, to ještě uvidíme) mi dcera ale foťák většinou zabaví...

Celý článek najdete v květnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!