Pět dobrých fotek za celý život? Osm lekcí o tom, co dělá fotku opravdovou
Jasně, dobrou techniku si můžete koupit. Ale dobrou fotku? Na tu si musíte vyvinout speciální cit, oko a přidat k tomu trochu pokory. Co si o tom, jak se dělají dobré fotky, myslí (nejen) čeští fotografové? Potkat se s nimi můžete na letošním FotoŠkoda FESTu, který bude od 1. do 7. 6. v centru Prahy.
Petr Jan Juračka: Fotky jsou buď nejlepší na světě, šuplíkové, nebo smazané
„Jsou tři typy fotek. První, to jsou ty, které hned po pořízení člověk maže, protože ví, že k ničemu nebudou. Jsou buď rozmazané, nebo špatně exponované, nebo prostě o ničem. Druhá kategorie, to je přesný opak. Už při samotném mačkání spouště chytne fotografa amok, že právě pořídil ten úplně nejlepší záběr na světě a že tohle je prostě tutovka! Fotku hned po návratu domů stahuje do počítače, horlivě upravuje a sype na sociální sítě. A ten třetí typ? To jsou šuplíkovky. Je jich mnoho, ale na naprostou většinu fotek v šuplíku se zapomene. Bývají obvykle průměrné a jejich naděje na to, že ještě někdy spatří světlo světa, jsou velmi malé.“
Petra Jana Juračku citujeme z jeho knihy Ze života fotografa, kterou psal sedm let; na jejím křtu pověsil divákům nad hlavu kajak a sám se slanil z balkonu divadla. U Petra nic neobvyklého. Nezkrotnou energii cestovatele, dobrodruha, přírodovědce, horolezce, cyklisty a démona můžete zažít na FotoŠkoda FESTu ve čtvrtek 4. června od 17:30.
Kateřina Janišová: Mít v sobě pokoru a umět spadnout a sebrat se
„Mezi fotografy se říká, že když obětuješ celý život focení, ležíš na smrtelné posteli a říkáš si, že jsi za celý život nafotila pět dobrých fotek, tak je to fakt úspěch. Já si myslím, že mám dvě. Myslím, že je fakt důležité mít v sobě pokoru, nemyslet si o sobě, že jsi dobrý. Plno lidí v sobě tu pokoru nemá, myslí si, že jsou dobří, a pak ty fotky za nic nestojí. A zároveň nesmíš uhnout sama ze sebe. Pro lidi, kteří začínají teď, je to těžká a dlouhá cesta.
Nesmějí slevovat ze svých nároků, nesmějí poskytovat neupravené fotky z focení, musejí znát svou cenu, nesmějí fotit věci, za kterými si nestojí, byť jsou dobře placené, protože jim to pak strašně deformuje rukopis a portfolio. Ale myslím si, že když chceš něco dokázat a jdeš si tvrdě za svým, spadneš na pusu, sebereš se a děláš to celým srdcem, tak ta cesta stejně vede k úspěchu, to jinak nejde. Ale musíš to dělat tak, jak to vnímáš ty, a ne tak, jak by to od tebe vnímalo okolí.“
Katka Janišová je živel a její workshopy a přednášky jsou velkolepým i oduševnělým zážitkem. Fotí hlavně portréty a akty a na FotoŠkoda FESTu bude mít přednášku v pátek 5. června od 17:30.
Adolf Zika: Pokud tápete, není to dobrá fotka
„Myslím si, že dobrá fotografie ve vás musí zvednout hladinu představivosti, zvědavosti či zvídavosti, nebo vás musí pobavit svým vtipem či navodit jiné silné emoce svým silným obsahem. Pokud ale před tou fotografií stojíte a tápete, nejste schopen se ničeho chytit a vlastně se nutíte do jakékoli emoce či vysvětlení, pak asi není dobrá.“
Adolf Zika je fotograf, režisér a bývalý judista, který se proslavil mimo jiné celovečerním dokumentem o Janu Saudkovi. Fotí citlivé, hravé a hluboké černobílé akty. Potkat se s ním můžete na jeho přednášce na FotoŠkoda FESTu ve středu 3. června od 17:30.
Karel Cudlín: Fotka tě dostane na místa, která bys nikdy neviděl
„Co je úspěch? Já vlastně nevím, co to je. Jsem rád, že jsem mohl dělat práci, která mě z velké většiny bavila a baví doteď. Díky fotografii jsem se dostal na místa, která bych nikdy neviděl, a potkal lidi, které bych jinak nepoznal. Úspěch je asi to, když ty fotky někdo akceptuje a rád se na ně dívá, navíc snad i to, když se tím můžete živit.“
Karel Cudlín připravuje spolu s Honzou Mihaličkem a Antonínem Kratochvílem výstavu s fotkami z Náhorního Karabachu, který dokumentovali každý v jiném období od 90. let. Na svět se chystá také kniha, kterou vydává nakladatelství Positif Tomáše Pospěcha. Přijďte si Karla Cudlína a Honzu Mihalička poslechnout 1. června od 17:30 do Leica Gallery.
Petr Horálek: Focení noční oblohy nás přesahuje
„V noci pohled k převzdáleným hvězdám, mlhovinám i galaxiím staví člověka do úplně jiné perspektivy. Najednou ví, že je součástí něčeho mnohem většího, než jsme my sami a než je naše planeta. A tím spíš i všechny nepříjemnosti i starosti na tomto světě neznamenají vůbec nic v porovnání s vesmírem. Člověk si tak rychle uvědomí, jak malí, křehcí, velikostně bezvýznamní, ale i jak vzácní a jedineční jsme.“
Mnohokrát oceněný fotograf noční oblohy Petr Horálek neváhal za jedinečnými úkazy cestovat přes celou planetu nebo se během covidu vydal do Chile, kde na palubě speciálně vypraveného letadla mohl vyfotit úplné zatmění Slunce ve 13 km nad zemí při pohledu nad antarktickým horizontem. Jeho přednášku o lovu neobyčejných nebeských úkazů si přijďte poslechnout v pondělí 1. června od 13:30.
Dan Vojtěch: Jestli vás něco štve, tvořte
„Za covidu jsme s Lunchmeat a Maximem Habancem fotili jeho skatepark Maxspace. Pomocí projektorů a videomappingu jsme skatepark přetvořili na abstraktní prostor, kde se propojuje svět živého videoartu se skateboardingem. V hale jsme měli celkem 8 velkých projektorů Epson, které nasvítily celý skatepark. Po precizním zarovnání a namapování projektorů jsme na skatepark promítali různé vizuální obrazce. Vše se odehrálo v reálném čase, projekce se neustále měnily.
Skateboardista se musel sžít se světlem a prostorem. Počkat si třeba, až mu na překážku zasvítí světlo projektoru. V hale byla totiž jinak úplná tma. Výsledkem pak byla série fotografií, gifů a videa, kde ukazujeme skateboarding z trochu jiné stránky. Hlavní na projektu bylo ale to, že jsme si celý proces nádherně užili a pomohlo nám to i zapomenout na všechny zrušené zakázky, zákazy a omezení. Takže pokud vás něco štve, raději něco tvořte.“
Dan Vojtěch je kouzelník sportovní fotografie a průkopník nových a nevšedních projektů, které ještě nikdo nezkusil. Fotí pro Red Bull a další značky a na FotoŠkoda FESTu bude mít třeba workshop s focením boxerky v tělocvičně 2. června od 14:00.
Jiří Šebek: Stokrát vyfocená místa fotím tak, jak by je turisté nefotili
„Fotografů architektury je čím dál víc a dobrých fotek taky. A neplatí to asi jen pro architekturu. Obecně se snažím být tam, kde není chumel dvaceti lidí, kteří fotí to samé. Občas foťák strčím do nějaké díry, prohlubně, okna, dám ho těsně k zemi nebo ho naopak vytáhnu na vysoký stativ a fotím z výšky, ze které běžný turista fotit nebude. Hledám také speciální světelné nebo povětrnostní podmínky.
Líbil se mi Mariánský most v Ústí nad Labem, ale věděl jsem, že ho chci vyfotit v mlze. Musel jsem tam jet několikrát, abych ty správné podmínky trefil. Snažím se také fotky dělat hodně minimalisticky, takže v mnoha případech fotím na delší ohnisko a zabírám jen některý z fragmentů architektury. Většinou taky vynechávám spodní část architektury, tedy podlahu nebo chodník, kde jsou popelnice, značky, lidi, auta, odpadky. Zabírám budovy od prvního patra výš, aby fotky zůstaly čisté. Poslední dobou mám taky rád kontrast maličkého člověka na pozadí monumentální budovy. Architektura díky tomu skvěle vynikne.“
Jirka Šebek se svými fotkami architektury a měst vyhrál Czech Press Photo a spoustu dalších ocenění. Na jarním FotoŠkoda FESTu bude hned třikrát a zasvětí vás do technik focení architektury, ale i polární záře nebo toho, jak nefotit zadarmo.
Ovidiu Selaru: Spojit se s okamžikem a lidmi kolem sebe
„Vždy se snažím vycítit energii scény – někdy s lidmi interaguji, jindy zůstanu diskrétní, záleží na kontextu. Nechci nikoho rušit ani uvádět do rozpaků, takže pracuji s řečí těla, abych zachytil okamžiky přirozeně. Pokud si mě někdo všimne a zdá se, že je mu to nepříjemné, snažím se ho usmířit úsměvem, nebo zkrátka jdu dál. Klíčem k úspěchu je zůstat sebevědomý, ale zároveň respektující, nechat okamžik rozvinout, aniž bych tlačil na pilu. Kdybych mohl poradit svému mladšímu já, řekl bych mu, aby byl trpělivý a důvěřoval procesu.
Na začátku jsem se často příliš soustředil na techniku a výbavu, ale postupem času jsem se naučil, že nejdůležitější je skutečně se spojit s okamžikem a lidmi kolem sebe. Nejde vždy o dokonalý záběr, ale o zachycení podstaty toho, co se před vámi odehrává. Také bych si připomněl, že mám více experimentovat, přijímat chyby a věřit svým instinktům. Tyto okamžiky selhání nebo nejistoty často vedou k těm nejvíce nečekaným a nejvýznamnějším fotografiím.“
Ovidiu Selaru je světově uznávaný londýnský fotograf a storyteller s rumunskými kořeny. Na FotoŠkoda FESTu bude mít workshop o praktické street fotografii v úterý 2. června od 15:00 a přednášku ve středu 3. června od 17:30.
Slavíme 35 let FotoŠkoda
V seriálu o 35 letech FotoŠkoda se dneska posuneme do roku 2002. Ten byl pro nás dost zlomový mimo jiné díky tomu, že jsme se z pasáže Lucerna mohli přestěhovat do paláce Langhans! Zdá se to být jako dávná minulost, ale mnozí z vás si jistě vzpomenou na ničivé povodně, které mimo jiné zaplavily spoustu fotoarchivů. Do fotoslužeb jste pak nosili bahnem znečištěné filmy a fotky a my jsme dělali zázraky, abychom ty vzpomínky vyčistili. A ve světě? V rádiích letěl Las Ketchup a Avril Lavigne, Nokia vydala první telefon s integrovaným fotoaparátem a do kina jsme se hrnuli na Pána prstenů a Harryho Pottera.
Celý článek najdete v květnovém FotoVideo
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!
Portálové řešení od Sabre s.r.o.