Fotoesej – Praha z kozlíku

Text a foto: Kevin V. Ton

V roce 2010 jsem začal fotit svět z kozlíku. Jde o soubor jednoho léta (tématu jsem se pak ještě věnoval i další roky), zajímalo mě tenkrát, co tahle práce obnáší, jak se mají koně a jak vozkové. Vím, že je to práce nelehká, řehole pro koně i kočí.

Jedním z nich je Míra, řečený Texas, se kterým jsem trávil hodně času během toho léta, kdy soubor vznikal. Dnes jde o práci zanikající. V centru Prahy jízdám v kočárech v podstatě odzvonilo podobně jako v několika dalších evropských metropolích.

Tenkrát jsem si zapsal: „Je to zvláštní pocit proplouvat si, usazený na kozlíku, známými, tolikrát za léta prochozenými či proježděnými místy a vnímat je z jeho výše. Rytmus koní mění čas i prostor. Vytváří jinou skutečnost, ve které hodinky na ruce přestávají hrát roli.

Splašené vytrubování spěchajících řidičů, řinčení jízdní řád honících tramvají, rozverné pokřiky rozjívených turistů, všechno doléhá jakoby z dáli. Z hloubi časů minulých, současných a snad i budoucích. Od jara do zimy brouzdají centrem Prahy na svých pravidelných pojížďkách kočáry tažené páry koní. Kočí, vládnoucí jim mistrně s opratěmi v rukách, dovedně se proplétají pražskou dopravou.“

Celý článek najdete v říjnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!