CVIČENÍ FAMU – 50 let Katedry fotografie FAMU: Cvičení z archivu

Držím v ruce poměrně silnou publikaci (napočítal jsem 480 stran + obálka), která je bez nadsázky pokladem. Pro mě a určitě pro spoustu nadšenců mně podobných je unikátním dílem, které dává obrazově nahlédnout do úžasné historie instituce, kterou prošla velká řada fotografických osobností (ať už za katedrou či před ní), jejichž práce jsme všichni potkávali, potkáváme a budeme určitě s radostí potkávat i v budoucnu.

Protože jsem o knize už předem mnohé slyšel od některých fotografů aktivně spolupracujících s naší redakcí, zvědavost mi nedala a ihned po jejím vybalení jsem se vrhl na závěrečné stránky obsahující seznam absolventů studia fotografie v bakalářském, magisterském nebo doktorandském studiu. Vše je tam pěkně seřazeno podle roku zakončení studia. Četl jsem, vzpomínal, vracel se k jednotlivým ročníkům a připomínal si konkrétní jména autorů a jejich tvorbu a nostalgicky litoval, že jsem přeci jenom tenkrát v tom sedmdesátém roce na přijímačky nešel a dal přednost o trochu méně kreativnímu studiu, díky kterému jsem se ale stejně nakonec k fotografii vrátil.

Kniha je skutečně cvičením, respektive souborem řady cvičení, jejichž témata jsou současně názvy jednotlivých kapitol. Každé kapitole v úvodu samozřejmě nechybí precizní zadání, a tak si můžete cvičit a současně sledovat, jak uvažovali a plnili zadaný úkol tehdejší studenti dnes zvučných jmen. Krásný nápad, že? Přitom tak jednoduchý, neskrývám nadšení a blahopřeji.

Třeba cvičení Architektura? Otáčíte stránky a prohlížíte si práce Zdeňka Lhotáka z roku 1982, Bohumíra Prokůpka z roku 1983 či Blanky Chocholové z léta 1976.

Nebo cvičení Kniha o vesnici, jehož cílem bylo vytvořit fotografickou publikaci vypovídající o společenských problémech současné vesnice. Jsem na stranách 134 a dalších, kterým dominují snímky Libuše Jarcovjákové z roku 1979.

Do třetice krásný námět cvičení Fotoaparát, kde jsem nemohl minout snímky Martina Hrušky z roku 1976 a Mira Švolíka z dvaaosmdesátého.

Věřím, že si stejně jako já zamilujete kapitolu Václavák se snímky Petera Župníka a Jiřího Koliše a další. Mohl bych pokračovat téměř donekonečna, nápaditých fotografií jsou tu stovky. Nechám to na vás a trochu vás naladím několika citáty z historicky i filozoficky pojatého úvodu Pavla Turka:

„Znát, dodržovat a využívat pravidla hry

Prošli si tím všichni, ale každý to pojal po svém. Často možná fotografovali, co ani sami nechtěli, ale museli se s tím nějak vypořádat. Stále stejná zadání, ale ústí v naprosto různé výsledky. Cvičení nabízejí unikátní vhled do nitra budování vysokého fotografického školství v Československu. Není to ještě umění, ale samotný pohled na pedagogický trénink ukazuje pojetí toho, co to vlastně je fotografie a jakou roli ve společnosti má hrát. Cvičení určuje, na co by se měl fotograf nebo fotografka soustředit – co by měli vidět a jak.

Samostatná Katedra fotografie na pražské FAMU byla po letitém úsilí založena v říjnu roku 1975. Fotografie se tehdy pořád ještě netěšila respektu plnohodnotné umělecké disciplíny, osnovy vznikaly, upevňoval se teoretický rámec. Předložená cvičení z let 1975 až 1998, jejichž výběr pochází z archivu katedry fotografie v Berouně a sbírek Uměleckoprůmyslového musea, jsou vypovídajícím dokumentem, který zachycuje postupnou emancipaci a institucionalizaci fotografie. Její formování coby užitkového a komerčního média stejně jako prostředku autorského a uměleckého vyjádření.“

Nesmím zapomenout na angelmatiku Jána Šmoka, o níž Pavel Turek v úvodu také píše:

„Důraz na nabalování dovedností byl dán především přístupem Jána Šmoka (1921–1997), teoretika, popularizátora a pedagoga, který měl na vznik i podobu zdejší fotografické vysokoškolské výuky největší vliv. Aby fotografii ospravedlnil, pouští se už v šedesátých letech do postupného budování angelmatiky neboli teorie sdělování, která je de facto svébytnou širokou teorií mediální komunikace, do níž je fotografie vsazená jako samostatný sdělovací systém.

První zárodky myšlenek, jež následně vyústí v angelmatiku, se u Šmoka objevují už v padesátých letech, kdy se stal poměrně odvážným kritikem nároků socialistického realismu, naplno se pak projevují na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v prvních učebních skriptech s názvy Problematika fotografie (1967) a především Úvod do teorie sdělování (1972). Na těchto základech vzniká celá koncepce výuky a pojetí fotografie, kterou Šmok v zásadě prohluboval a aktualizoval až do své smrti.

‚Fotografické sdělování totiž spočívá především v namíření jistým směrem v jistou chvíli a ve vytvoření optického obrazu,‘ píše Šmok v roce 1967, a i když to zní jako velmi prosté a zcela samozřejmé tvrzení, vedou ho k němu poměrně dlouhé předchozí úvahy. Ve chvíli, kdy se na stránkách Šmokových skript a knih dočteme, že je fotografie plnohodnotným sdělovacím systémem, urazili jsme už poměrně dlouhou trasu. Během ní Šmok představil, co má fotografie společného s románem, filmovou komedií, plánem města, požárním řádem nebo symfonií, ale také čím se od nich odlišuje. Za vším tím se skrývá úzkostná snaha obhájit skutečnost, že fotografie je možná jednoduchá na pořízení (a proto je bagatelizovaná), ale samy její obsahy a to, co dokáže komunikovat, jednoduché vůbec není.“

Myslím si, že není třeba dalších dlouhých pasáží. Tato kniha patří do rukou každého z nás, kdo si fotografii a svět kolem ní zamiloval. Je připomínkou vysoké úrovně a kvality našeho uměleckého školství, v jejíž budoucnost pevně věřím.

O knize

CVIČENÍ FAMU

• 50 let Katedry fotografie FAMU: Cvičení z archivu
• Editoři: Martin Stecker a Jan Havel
• Úvodní text: Pavel Turek
• Produkce: Barbora Kloučková
• Grafická úprava: Belavenir
• Jazyková korektura: Petra Rabová
• Skeny a úpravy fotografií: Martin Stecker
• Tisk: Tiskárna Helbich, Brno
• Vydala Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU v roce 2025.
• ISBN 978-80-7331-703-4
• www.namu.cz

---

Celý článek najdete v březnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!

---