Výstava Outside / Venku v Městském muzeu J. V. Sládka Zbiroh
Outside / Venku, pořádá Městské muzeum Zbiroh a Muzeum J. V. Sládka, 20. 3. – 26. 4. 2026, vernisáž 19. 3. od 17 hodin
Tomáš Petrášek je architekt a malíř. Architekturu vystudoval na ČVUT, profesně se věnuje navrhování novostaveb, rekonstrukcí historických objektů, veřejných prostor, urbanistických celků i zahradních a krajinářských úprav. Na svém kontě má množství realizací. Jeho práci charakterizuje zájem o spojování starého s novým, vzájemná harmonizace těchto elementů a jejich vidění v kontextu krajiny, kulturního a historického odkazu míst, jejichž autenticitu nejenom ctí, ale i využívá pro výsledný výraz a funkci stavby. Velkou inspiraci pro potřebu zachycovat jak architektonické myšlenky, tak okolní svět malířskými prostředky, přineslo již samotné školení u architekta Jana Bočana, který byl vynikajícím kreslířem. Malování dává Tomáši Petráškovi inspirativní odstup od pracovních projektů a skýtá možnost okamžitého kreativního projevu, na rozdíl od časové prodlevy typické pro realizaci architektonických projektů.
Ondřej Mestek absolvoval obor malby na AVU, prošel ateliérem Jiřího Sopka a Roberta Šalandy. Vystavuje v Čechách i v zahraničí, jeho poslední výstavní projekty a účasti na skupinových výstavách se pojí k tematice hor a lyžování: Horizont v Kavárně Chvilky v Semilech, Fuoripista v Bergamu (2025), Artiski na Jizerské 50 v Bedřichově (2026), Serpentina v KC Vozovna v Praze (2025–2026). Jeho dílo se v nedávné době stalo součástí prezentace českých malířů na zimních olympijských hrách v Miláně na výstavě The Game of Winter Paintings (2026). Ondřej Mestek se zaměřuje na náměty hor, podhůří, krajiny jako takové a lidských stop v ní obsažených, prováděné zejména v klasickém médiu olejomalby, ale také prostřednictvím trojrozměrných objektů.
Výstava Outside / Venku spojuje oba autory nejen jejich zájmem o obor krajiny, ale také jejich dlouholetým přátelstvím, a nakonec i vztahem k okolí aktuální výstavní síně – zatímco jeden z nich nedaleko Zbirohu se svou rodinou žije, druhý se sem jezdí rekreovat. Náměty a inspiraci čerpají autoři z různých míst, nicméně vazba na důvěrně známou lokalitu je součástí jejich malířského chápání vnějšího prostředí. Spíše redukovaná barevnost a sjednocená plocha obrazů dává vyniknout struktuře krajiny v její přirozenosti, ač nejde o krajinu divokou, ale naopak spoluutvářenou člověkem. Právě lidské zásahy do přírody či technické prvky v ní umístěné jsou jedním z předmětů zájmu obou autorů, ať už jde o horskou chatu, dopravní značku, betonové okruží, dopravní stroje či táborovou vlajku. Obrazy obou tvůrců nás přivádí k pozorování okolí svým klidem a soustředěností. Provází je i pocit jakéhosi ticha, které nás vede k vizuálnímu požitku ze zachycení veskrze obyčejných věcí. Toto ztišení je patrné jak z Petráškových obrazů, v nichž je krajina v daném momentu opuštěná člověkem, tak u Mestekových maleb, které jsou naproti tomu často osazeny postavami, avšak i tak v nich slyšíme spíše jen jemné, drobné a vzdálené zvuky přírody a civilizace a úsečné hovory lidí. Figura se stává součástí pozorovaného celku a je jeho zprostředkovatelem, nikoliv hlavním předmětem, stejně tak, jako je tomu u vyobrazených staveb a předmětů lidského původu.
Petr Šámal, kurátor
Portálové řešení od Sabre s.r.o.