Petr HECHT - CIMRMANI

je název komorní výstavy, která se otevřela 25.6. 2026 v galerii Créme de la Créme v Praze na Národní třídě 23. Výstavu naleznete v prvním patře je otevřena denně od 10.30 do 22.30 až do 2. 9. 2026.

Výstava Petra Hechta částečně navazuje na jeho nedávnou retrospektivní výstavu v Galerii G4 v Chebu, kde představil nejen padesátiletou fotografickou tvorbu, ale i jeho třicetileté působení v Divadle Járy Cimrmana.

Pro pražskou galerii byl vybrán zlomek fotografií, které autor nazývá postavy z her. Tento cyklus fotografií začal Petr fotit v roce 2001. Ze začátku byl záměr zdokumentovat všechny postavy a herce v jejich rolích. Postupem času se alternace v rolích začaly podstatně měnit a tak díky jedinečnosti této divadelní scény trvá celý projekt již dvacetpět let. Jde o naprosto ojedinělý projekt, který by v žádném jiném divadle nebyl možný.

Po celou dobu jsou fotografie pořizovány klasicky na film, střední formát a na stále stejné fotografické pozadí. Nutno podotknout, že to není žádné ateliérové focení. Fotky vznikaly v jedné z hereckých šaten při běžném představení vždy o přestávce, kdy se herci převlékají do svých rolí.

Tím byl dán časový prostor asi necelé jedné minuty na focení každé postavy. Část těchto fotografií můžete nalézt i v knize Cimrmani, kterou Petr Hecht vydal v roce 2022. Její pokračování s titulem Cimrmani  - dodatky je naplánováno na podzim tohoto roku u příležitosti šedesáti let divadla.

Nad fotografiemi Petra Hechta aneb o chvále času a černobílé fotografie

Na otázku, jak bych jedním slovem charakterizoval fotografie Petra Hechta, bych pravil: Tiché! Ano, jeho práce na mne působí jako tiché, klidné, nevtíravé, jako celá jeho osobnost. S Petrem se známe již skoro 50 let, ale kolikrát jsem si říkal, jak je možné, že on jako výrazný introvert se dokáže tak přiblížit k druhým, a tak typicky je zachytit. Možná je to právě proto, že Petr je tichý pozorovatel, sedí v koutku, sleduje, pozoruje a v momentě, který on sezná za podstatný, mačká spoušť. Jeho tichá přemýšlivá povaha se nenechávala strhnout dobovými proudy a názory, nejde mu o to být módní řečí takzvaně in, za každou cenu ulovit ten nejlepší snímek, bez ohledu na okolí, v klidu si dělal a dělá, to co on chce. Takto na mě působí nejen jeho portrétní a divadelní fotografie, ale i fotografie krajin, soch a vlastně celá jeho tvorba.

Jistěže z některých fotografií z představení Divadla Járy Cimrmana, které Petr fotografuje letos již třicet let, můžeme přímo odečítat monology či dialogy, ale podstata Petrových snímků je ticho, klid, soustředěnost. Pro něj je typické, že i v digitálních časech fotografování nemačká stovky záběrů. Právě takový styl totiž umožňuje nadhled, protože výběr se dělá na scéně a nikoli v počítači. Není to výraz konzervatismu, je to osobní tvůrčí metoda, byť jistě jde o odraz doby, kdy fotograf měl k dispozici kinofilm se 36 snímky.

Petr zastává názor, že fotograf divadla je služebník divadla. Přistupuje tedy ke své práci fotografa s maximální mírou pokory. Nenalezneme u něho hry se světlem, hry se záměrným větším zrnem či neostrostí gest s delším časem expozice, snímky jakoby ,,umělecké”, digitální fotomontáže. Jedná se mu „pouze“ o pokorné technicky perfektní fotografické záznamy. Na svých divadelních fotografiích neupřednostňuje své já před prostředím a osobnostmi, které zachycuje. Jako fotograf se v pozitivním smyslu vytrácí...

Celý článek najdete v červencovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!