Joel-Peter Witkin patří už více než pět desetiletí k nejvlivnějším autorům, kteří posunuli fotografii do centra výtvarného umění. Jeho inscenované obrazy a důsledná práce s materiálem tisku rozrušují hranice mezi fotografií a malbou, mezi dokumentem a scénou.
Výběr z let 2010–2025 představuje pozdní syntézu tohoto přístupu: promyšlený průnik žánrů, který vede ke zpomalenému čtení obrazu jako události, nikoli k rychlému dojmu. Ve Witkinově tvorbě se cyklicky vracejí motivy vanitas, metamorfózy a střetu posvátného a profánního. Text v obraze funguje jako režijní poznámka, humor zpřítomňuje scénu a záměrné vychýlení kompozice zastaví pohled a vrací jej k jádru děje.

Krása tu není styl, ale odvaha: rodí se z konfliktu řádu a hmoty, vyžaduje čas, toleranci ambivalence a disciplinovaný pohled. Zásahy do negativu, koláž, tónování i škrábance převádějí čas vzniku do času čtení; světlo tu funguje jako nástroj, který vytahuje z temnoty i to, co bychom raději přehlédli. Pozdní práce střídají monumentální inscenované kompozice a komorní formáty, ale jednotná metoda trvá: přesná konstrukce drží obraz v napětí, aby nesklouzl k efektu či moralizování.

Výstava zároveň akcentuje kresby – jako partitury kompozice i intimní protějšek fotografií. Odhalují gesto, promýšlejí vztahy linií a tvarů a ukazují, jak se obraz rodí ještě před expozicí. Kresby tak otevírají nahlédnutí do autorovy pracovní disciplíny a rozšiřují význam fotografických scén.

Výstava Rozbitý svět přináší zkušenost zpomalení, která vrací obrazu důstojnost, navštívit ji můžete až do dubna 2026. Připomíná Witkinovu výjimečnou pozici v umění posledních desetiletí a ukazuje, proč jeho dílo i dnes formuje způsob, jak přemýšlíme o těle, paměti a smyslu obrazu.