Galerie Nahoře zve na výstavu BOHUSLAVY MAŘÍKOVÉ – Krása okamžiku

Až do konce letošního roku můžete navštívit výstavu fotografií v Galerii Nahoře v Českých Budějovicích.

Bohuslava Maříková (nar. 1950 v Počátkách) absolvovala jindřichohradecké gymnázium (1965–1968) a v letech 1970–1973 studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Na počátku své umělecké dráhy byla ovlivněná tvorbou svého učitele, významného brněnského fotografa Karla Otto Hrubého.

Z její tehdejší tvorby zaujme portrét, inscenovaná fotografie a zejména krajina.  Fotografkou Jihočeského divadla, kde působila až do roku 1997, byla celkem dvacet sedm let. Právě zde vznikly tisíce klasických černobílých, ale i barevných fotografií, případně experimentálně pojatých fotografických koláží. Angažmá v divadle bylo jedno z jejích nejproduktivnějších období.

V roce 1997 přesídlila do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Od roku 2001 pracuje na volné noze. V roce 2003 začala působit jako kurátorka Galerie Nahoře zaměřené na současnou fotografii, kterou vede dodnes. V letech 2011–2018 působila jako pedagožka Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky v Českém Krumlově. Mezi jeden z největších přínosů Bohuslavy Maříkové patří beze sporu neúnavná snaha propojovat různé světy a zprostředkovávat uměleckou fotografii nejen pomocí výstav, ale také edukačních programů pro veřejnost nebo workshopů pro děti a mládež. Žije a pracuje v Českých Budějovicích.

Celoživotní vášní je pro Bohuslavu Maříkovou příroda, které se ve své tvorbě nepřetržitě věnuje. Proměny ročního cyklu v přírodě ráda pozoruje zejména na svém venkovském sídle v Nové Včelnici. Její fotografie krajiny jsou prosycené poezií, jazykem historika umění těžko uchopitelnou- Co je však beze sporu s poezií společné, a umíme to vyslovit, je zaměření na témata, jako jsou naděje, ticho, cesta nebo pouť. Vizuální jazyk těchto fotografií je blízký jednoduché a prosté znakovosti, která nechává diváka, aby si do nich mohl promítat své vlastní pocity. Vzniká tak potřebný a mnohdy opomíjený dialog.

Člověk, jenž zná dosavadní tvorbu Bohuslavy Maříkové, bude možná překvapen – nevydala se na cestu minimalistické fotografie? Svým způsobem se jí přiblížila, ovšem pouze zdánlivě. K této poloze dospěla oklikou. Často jde o abstrahování reality, které nyní dospělo ke svému ryzímu projevu. Maříková se projevuje především jako hledačka jednoduchých geometrických a vyvážených kompozic nepostrádajících dynamiku. Jednoduchými motivy jako jsou kruh, linie, horizont, záře nebo temnota, vytváří ohromné napětí. Tyto kompozice prokazují, že Bohuslava Maříková je zralá fotografka, za níž stojí velká zkušenost.

Svým způsobem jsou tyto fotografie vyvrcholením dlouholeté tvorby, tendence jsou stejné, realizace odlišné. Zaměření se na detail, zdánlivě nezajímavý úsek krajiny, vodního toku nebo louky, stejně tak jako na kus zamrzlé řeky, je stále přítomnou konstantou.  Kontinuita a konzistentnost tvorby Bohuslavy Maříkové je obdivuhodná, stejně tak jako způsoby její inovace.