František Dostál – Listopad 1989

Nedalo mi to, a i když jsme už o této výstavě v Créme de la Créme psali začátkem listopadu na webu ifotovideo.cz, musel jsem si na ni znovu vzpomenout a taky trochu připomenout alespoň na závěr posledního vydání časopisu FotoVideo roku 2025.

Pátého prosince uplynou tři roky od chvíle, co nás František opustil, takže vzpomínek se mi nahromadilo najednou několik: na Františka a jeho pravidelné telefonáty a diskuse nad jeho novými knížkami, na jeho humor, který ho nepřešel ani v tom devětaosmdesátém, kdy fotil jako o život, navíc s neustávajícím úsměvem na tváři a touhou vidět vše s humorem, což se mu na fotkách a v příbězích nesmírně dařilo, a na všechny, co tenkrát na Národní a pak na Václaváku byli.

Ano, výstava ve Zmrzlinovém salonu na Národní je a byla krásná, vzpomínková a dokonale mi sedla. Díky, Sandro a Alenko, povedlo se to dokonale.

Na výstavě bylo 40 Františkových fotografií z listopadu 89, s typickou dávkou humoru. Zachytil na nich mimo jiné herce Ypsilonky. Jen pro upřesnění: na ulici se tehdy herci vydali s písní Voskovce a Wericha David a Goliáš. Přikládám tedy fotografie herců Ypsilonky ze 17. listopadu 1989 a snad je i mladá generace pozná.

Ještě ocituji výrok autora z knihy Život je prevít, ale krásnej:

„Fotografie nemají šidit, i když si chodíme po světě a ukrutně nevidíme. Vymýšlíme si rádoby poetické definice, šifrujeme řeč fotografie do symbolů, a přitom fotografie je tou nejpravdivější lží a její půvab spočívá v rukopisu fotografa.“

Říká se, že fotograf žije dvakrát: jeden život je jeho vlastní, druhý zachycuje na snímcích, bohužel nyní již tři roky bez laskavého humoru Františka Dostála.

Celý článek najdete v prosincovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!