Leica M-EV1 je velmi dobrý počin
Je to stále ještě Leica M, nebo spíše Q s výměnnými objektivy? Odpověď není úplně jednoznačná, pojďme si to rozebrat více do detailu.
Dálkoměrný systém Leica M je s námi přes 70 let. První přístroj s bajonetem M byla Leica M3 z roku 1954 a přinesla velkou změnu z bajonetu M39, kde se objektivy šroubovaly klasickým závitem. Zároveň přinesla systémové spárování dálkoměrného hledáčku s ostřicím kroužkem objektivu a zajistila tak, že v hledáčku je vidět rozdvojený obraz, který lze správným zaostřením sjednotit do jednoho.
Takto fungovaly všechny Leicy M analogové i digitální. Velkou změnu přinesla doba digitální, kdy Leica nějakou dobu tápala a nevěděla, kudy se vydat a jestli vůbec M digitalizovat. Nakonec se povedlo a úspěšné přístroje jako Leica M240, M10 a poslední model M11 jsou zákaznickou skupinou velmi dobře přijímány.
Do toho teď Leica vypustila model M-EV1, který se nejmenuje M-11EV, jak se dlouhá léta spekulovalo. Jmenuje se M-EV1 a začíná novou kapitolu Leicy M, pravděpodobně největší revoluci od nástupu digitálních snímačů do světa M.
Je to stále M? Je to Q?
Od sesterského modelu M11 je novinka jasně rozpoznatelná díky absenci optického průhledového hledáčku. Místo něj nic není, přesně stejně jako na Leice Q3. Máme tu ale stále tradiční bajonet M, který podporuje všechny na trhu dostupné objektivy s tímto bajonetem. To je skvělá zpráva, protože nabídka je skutečně velmi rozmanitá a od cenově dostupných objektivů přes objektivy s charakteristickým „lookem“ se snadno dostaneme až ke špičkovým objektivům za statisíce.
Bajonet M a celý systém nikdy nepodporoval automatické zaostřování, takže není tato vymoženost dostupná ani u tohoto modelu. Zůstala celá logika ovládání M11, stejná tlačítka, ergonomie, dokonce i baterie je stejná.
Protože chybí optický průhledový hledáček, který bylo nutné spojit složitým systémem s mechanismem ručního ostření, dokázal výrobce z Wetzlaru ušetřit nejen na hmotnosti, ale i na ceně. Ano, M-EV1 je o slušnou porci levnější než klasická M11. Z té si novinka vzala i příjemnou vestavěnou paměť 64 GB, takže pokud si fotograf zapomene SD kartu nebo chce fotit pro jistotu na obě úložiště, má dveře otevřené.
Pro majitele M11 je vše stejné, stačí vzít přístroj do ruky, nasadit objektiv a může fotit. To je jednoznačně skvělá zpráva, protože zákazníci systému M jsou a chtějí být konzervativní.
Ostření postaru, ale úplně v novém
Jak jsme si již řekli, objektivy s bajonetem M pomocí táhla posouvají ostřicí mechanismus a v hledáčku se zdvojený obraz sjednotí – víme, že máme zaostřeno. To odpadá, nic se nikam neposouvá, ale zároveň se již nedíváme optickým průhledovým hledáčkem s jedním ohniskem, kde pouze jednotlivé ohniskové vzdálenosti ukazují ořez. Díváme se fantastickým OLED digitálním hledáčkem s rozlišením 5,76 milionu bodů přímo na realitu, jak ji vidí snímač, nikoli posunutou realitu s typickými problémy… nebo řekněme minimálně výzvami.
Jedním je paralaxní efekt, tedy těch několik centimetrů posunu čipu od hledáčku může způsobit dramatický rozdíl mezi tím, co vidí hledáček a co čip. Druhým je pak trefit ostření přesně. Přeci jen na delší ohnisko zaostřit třeba clonu f/1.8 už není úplně disciplína, kterou dokážou na M11 všichni. Někteří majitelé modelu M tak používali displej (k zaostření i lepší kompozici), tedy pohled přímo čipem bez hledáčku. Leica tyto výzvy řešila externím digitálním hledáčkem Visoflex, který dokázal nabídnout pohodlnější práci za cenu vyšší spotřeby energie a nutnosti hledáček nosit s sebou. O to horší, že se nasazoval do sáněk blesku a nevypadal úplně vzhledně.
To odpadá, u M-EV1 ostříme přímo v hledáčku nebo na displeji, jak to umí Leica Q. Pro usnadnění jsou tu dvě možnosti, které lze navzájem kombinovat. Zvětšení obrazu standardně nastaveno na přední páčku, ale je také možné nastavit automatické zvětšení při posuvu ostřicího kroužku na objektivu. Obraz se zvětší (zazoomuje) a pomocí čtyřsměrného voliče si ho fotograf může posunout, kam potřebuje.
Druhá vychytávka spočívá ve zvýraznění ostrých hran (focus peaking). Díky tomu se zvolenou barvou označí ostré hrany a je jasně vidět, kam je zaostřeno. To vše tu už bylo u M11, ale pouze na displeji. I toto lze vypnout, nebo naopak zapnout nastálo. Je to tedy M, jak se patří, jen se na svět už nemůžete dívat při vypnutém přístroji jako u M11, ale pouze digitálně – se všemi výhodami i nevýhodami.
Kvalita obrazu je stále na špici
Leica použila čip s aktuálně nejlepším výstupem, co se kvality týče – stejný, který najdeme v SL3, Q3 nebo například Sony A7R V. Dynamický rozsah je změřen na 14 EV, při použití funkce zmenšených souborů RAW (36 nebo 18 Mpx) pak až 15 EV. Standardně snímač produkuje lehce přes 60 megapixelů, což je zatím nejvyšší rozlišení ve fullframovém světě (Sony A7R V má stejné rozlišení).
Drobnou nevýhodou je pouze pomalý odečet dat v případě použití elektronické závěrky, kterou nedávno představený kus má. Klasická závěrka je tu naštěstí také a funguje i jako prachová clona v případě zapnutí funkce v menu. Fantastické je, že fotoaparát umí využít tzv. hybridní režim, tedy dokud může, používá mechanickou závěrku, v případě časů rychlejších sám přepne na elektronickou.
Při spárování s kvalitní optikou je M-EV1 na naprosté špičce v kvalitě výstupu. Velkou výhodou je formát DNG, takže využít můžete libovolný software na vyvolání. JPEG umí také, můžete si zvolit i oblíbené malé RAW a malé JPEG, kdy se rovnou při záznamu data přepočítají do menšího rozlišení pro šetření kapacity úložiště. Rychlost 4,5 snímku za sekundu asi nikoho neohromí, ale opět: toto není přístroj určený na sportovní fotografii.
Hledáček a displej
OLED hledáček nabízí skvělý výhled díky rozlišení i kontrastu. Dioptrická korekce nechybí a hledáček je stejný jako u Q3. Nastavit lze zobrazení ve vybraném barevném profilu, takže například při volbě BWHC (Black and White High Contrast) se díváte na svět černobíle a s vyšším kontrastem. To ohromně usnadňuje kompozici a výsledný RAW je plně barevný, takže jde opravdu jen o náhled.
Je možné si taky vypnout simulaci expozice, takže není okamžitě vidět, jak bude vypadat finální záběr, ale blíží se to principu průhledového hledáčku. Displej je vestavěný, nevýklopný, také tradiční Leica M. Naštěstí je alespoň dotykový pro snazší orientaci a prohlížení fotografií. I dotykové ovládání lze vypnout.
Připojení a příslušenství
Představte si na stole Leicu M11. M-EV1 je nachlup stejná, co se týče příslušenství i možností připojení. Oblíbený je přídavný grip na palec, pouzdra a baterie, vše stejné jako pro M11. Až tedy na výdrž baterie, která jde oproti klasice rapidně dolů – naprosto pochopitelně. Vysoké rozlišení hledáčku s sebou nese vysokou spotřebu energie, a čím více se díváte, tím více spotřebováváte. Rozhodně se na cesty hodí náhradní. Naštěstí je tu port USB-C, kterým lze přístroj nabíjet i na cestách například z powerbanky.
Ohledně připojení je tu možnost USB-C pro přetažení snímků, ale také Wi-Fi obou standardů 2,4 i 5 GHz pro rychlé přenosy. Pro přenos můžete nastavit DNG, JPEG v plném rozlišení nebo třeba jen 2Mpx náhledy. Aplikace Leica FOTOS pak umí M ovládat a nastavit, synchronizovat čas nebo informace o geolokaci, což se na cestách hodí.
Nemá video a menu je jednoduché
Fotografovo srdce zaplesá: opravdový fotografický přístroj, žádné 4K, nic takového. O to jednodušší menu je k dispozici. Na základní obrazovce jsou vidět nejčastěji používané funkce a zbytek lze nastavit na tlačítka.
Závěrem… dává to smysl?
Puristé a oddaní fanoušci s dobrým zrakem možná ohrnou nos, protože hledáček je hledáček. Samozřejmě má průhledový hledáček benefit ve špatném světle a neoddiskutovatelnou velkou výhodou je úspora baterie. Jinak ale vidím v digitálním hledáčku spíše výhody a pro mě se stala Leica M i přístrojem pro každý den. Zejména použití delších ohnisek bylo u M11 o větším zaclonění, použití displeje nebo externím hledáčku. Co širokoúhlé objektivy, které optický hledáček nepokrývá? Od boku nebo přes displej?
Je to trochu drbání se pravou rukou za levým uchem. Teď se díváme objektivem přímo na výslednou fotku. Nebylo toto náhodou už historicky u masivního rozmachu jednookých zrcadlovek? Ano, přesně ty totiž nabídly technicky mnohem lepší řešení než dálkoměrné přístroje. Jsme u toho: M-EV1 je technologicky mnohem lepší a modernější přístroj než M11, to ale nemusí vyhovovat každému. Možná proto Leica nezvolila název M11-EV nebo M11-V, ale raději vytvořila novou vývojovou větev M-EV. Pro mnoho uživatelů je konečně tento systém dostupnější a univerzálnější.
Pro staromilce může být model až příliš nový a inovátorský, naopak z pohledu uživatele moderní bezzrcadlovky je Leica M-EV1 archaická a připomíná jízdu autem s manuální převodovkou a sytičem pro majitele moderního auta s automatickým řazením a armádou asistentů. Automobiloví fandové říkají, že moderní auta odnaučila lidi řídit, protože toho většinu udělají za ně. Z podobného pohledu Leica M učí svého majitele fotografii od základu. Za mě je to velmi dobrý počin a jsem rád, že se Leica konečně odhodlala.
Celý článek najdete v lednovém FotoVideo
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!
Portálové řešení od Sabre s.r.o.