Vlastní výstava fotografií se může zdát v současné digitální s obrazově přehlcené době jako přežitek, ovšem opak je pravdou a za povedenou vystavenou fotografií si diváci cestu najdou.
Ne každý, kdo fotografuje, je připraven uspořádat výstavu a ne každý fotograf o něčem takovém uvažuje. Je to zcela přirozené a logické, výstavou fotografií dáváte najevo, že si za nimi stojíte a jste přesvědčeni o jejich kvalitách. Takový názor však nemusí mít drtivá většina a vždy se najde někdo s opačným názorem.
Něco jiného je totiž slyšet chválu na vlastní snímky od společensky spřízněné skupiny známých a kamarádů a něco jiného je ukázat takové fotografie zcela cizím a nezúčastněným divákům, kteří umí ocenit dobrou fotografii.
Právě na vlastní sociální bublinu a její hodnocení snímků je třeba dávat pozor, protože v nás může vyvolat značně zkreslený dojem. Nicméně i tyto reakce jsou velmi přínosné, a pokud je doplníte reakcemi například z online galerií na různých zájmových webech, můžete si udělat přibližný obrázek o tom, jak fotografie působí na diváka.
Ať tak, či tak, je dobré se na záměr výstavy fotografií podívat i kritičtějším okem, případně se můžete pustit do konstruktivní debaty (nikoliv anonymní online přestřelky) s některým z kritiků. Důležité je být přesvědčen o tom, že to, co chcete vystavit, neumí každý a výsledek je originální.
Z pohledu fotografií a jejich množství není třeba se nijak obávat malého množství: i necelá desítka snímků ve vhodně zvoleném prostoru vynikne. Na druhou stranu výstava o více než 30 fotografiích už může být nad možnosti nejen prostoru, ale i diváků, pokud se nejedná o větší autorskou výstavu zpracovávající konkrétní téma.
Samotné téma výstavy asi v začátcích úplně řešit nemusíte, pokud ho tedy nemáte již vymyšlené. Obhájit výběr fotografií budete muset jen tam, kde bude výstavní prostor pod palcem kurátora či dramaturga, v ostatních případech většinou obstojí fotografie i bez výraznější sjednocující linie.
Řekněme, že už jste ve fázi, kdy jste přesvědčeni o tom, že má smysl výstavu uspořádat a ukázat světu, co ve vás je. Příprava je v tento okamžik zcela zásadní a může vám pomoci k rychlejší domluvě. Předpokládejme, že když jsme v rubrice Analogová škola, zaobíráte se filmovou fotografií, což dává do jisté míry tušit, že se bude jednat pravděpodobně o černobílé fotografie, které si buďto nezvětšujete sami, nebo je vytisknete po jejich digitalizaci.
V první řadě je třeba si vytipovat místa, kde byste chtěli fotografie vystavit. Nemusí to být nutně pouze galerijní prostory, které jsou obvykle nějakým způsobem placené. Právě naopak hledejte i místa navštěvovaná větším množstvím lidí, kteří nejdou cíleně za kulturou, resp. výstavou.
Je to ideální příležitost, jak oslovit například kavárny, bistra, divadla, bankovní a jiné instituce, všude tam najdete nejrůznější typy prostorů, které je možné využít pro vystavení fotografií. V kavárnách či čajovnách jsou takové výstavy poměrně časté, v běžném restauračním provozu už méně a není to vlastně většinou ani vhodný prostor pro umění. Foyer divadla nebo předsálí kina jsou naopak perfektní místa pro výstavu, většinou nebudete první ani poslední, kdo s takovým nápadem přišel, je zde předpoklad kulturně založených návštěvníků a ve většině případů nebudou s prostorem spojeny náklady v podobě vysokého pronájmu.
Samostatnou skupinu pak tvoří instituce, kde je výstava fotografií především oživením jinak mnohdy nudného a čistě funkčního prostoru, který však navštíví velké množství lidí. V těchto situacích tedy prokazujete jakýmsi způsobem službu vy danému prostoru/instituci, takže nic neplatíte a spíš můžete zkusit podle situace naopak vyjednat i nějaký příspěvek na výstavu.
V žádném z uvedených případů není třeba chodit kolem horké kaše a nejlépe se přímo zeptat, co je třeba udělat, aby bylo možné v daném místě fotografie vystavit. Obvykle se vám dostane jedné z několika opakujících se odpovědí, na které byste měli být připraveni....
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!