Výpravy Markéty Novak Leupoldové nejen do pohádek

Každý máme své sny a jsme šťastní, když se nám daří je naplnit. Zobrazit snový a pohádkový děj či své romantické představy umí však jen málo kdo. Markétin původní pohádkově snový svět se postupně rozvinul do čtyř směrů, které navzájem spojuje půvabná harmonie a zasněnost.

Pojďme si povídat s autorkou, jejímž fotografiím nikdy nechybí snaha o spojení člověka s přírodou, ať už v současném či historickém pojetí.

Markéto, vítám vás s radostí na našich tištěných stránkách a začnu hned vašimi úspěchy. Když rozkliknu vaše webové stránky, vyskočí na mě velký diplom Photographer of the Year 2022 – Muse award / New York (absolute winner among photographers from 50 countries). To je velký úspěch. Povězte mi o něm něco víc.
Z tohoto ocenění jsem měla velkou radost i proto, že vyhrála fotografie, se kterou se ve své tvorbě nejvíce ztotožňuji. Kdybych měla definovat, kdo jsem a co cítím, byla by to tato vítězná fotografie. Soul of nature spojuje přírodu, člověka i zvířata jako jeden harmonický celek. Je to pro mě hlavní myšlenka, kterou se snažím předávat svou tvorbou divákům.

Výhry jsou milé zpestření profese, ale popravdě mnohem radostnější jsou zahraniční spolupráce na knihách a uměleckých projektech, protože jimi skutečně fotografie ožívá a splňuje svůj krásný účel.

Těch úspěchů a významné publicity vidím ale za jedenáct let, tedy od roku 2012, opravdu hodně. Kdy a jak jste vlastně s focením začínala, a byly nějaké důležité tvůrčí zlomy ve vaší činnosti, nebo rostete a sbíráte úspěchy rovnoměrně a kontinuálně?
Můj tatínek byl nadšený amatérský fotograf, již od dětství jsem mu brala fotoaparát a fotila přírodu a zvířata. V devíti letech jsem dokonce vytvořila knížečku focených zvířat s jejich jmény a příběhy. Lidé mě začali více zajímat (díky vyjádření škály emocí) až na začátku střední školy. Pamatuji si svou první soutěž v roce 2012. Zkusmo jsem nahrála fotografii do soutěže UNESCO a získala jsem tak své první ocenění. Od té doby jsem občas něco nahrála a většinou se zadařilo. Mnoho významnějších cen jsem získala v začátcích, kdy byl můj styl neobvyklý.

Jak život mnohdy vyvažuje dobré věci špatnými, velký zlom přišel v momentě, kdy jsem začala řešit velké zdravotní potíže se svaly, které byly po náročné fotografické profesi na pokraji sil (věnovala jsem se i svatební, portrétní a interiérové fotografii). Musela jsem začít více plánovat a každé focení jsem velmi zvažovala. Díky tomu jsem omezila zakázkové focení a více se věnovala tomu, co mě vždy bavilo nejvíce.

V této době se mi ozývali s nabídkami spolupráce a zájmem o rozhovory z různých zemí. Dnes je tento styl, kterým jsem začínala, značně vyčerpaný. Snažím se stále vyvíjet, ale každý, kdo dělá svou kreativní tvorbu tak dlouho, ví, jak je těžké vystoupit ze zaběhlých kolejí. Snažím se pracovat na stylech, které jsem si sama vytvořila, tak mi prosím držte palce, ať to zvládnu a neustrnu. Je to těžký úkol.

Váš pohled na svět (asi nejen objektivem fotoaparátu) je jiný, zasněný, pohádkový. Co vás k tomuto specifickému vnímání lidí a prostoru kolem nás přivedlo?
Myslím, že částečný vliv má to, že jsem generace zfilmovaného Pána prstenů, tyto fantasy série doprovázely celé mé dospívání. Od dětství jsem se ...

Celý článek najdete v říjnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!