Tomáš Král – K focení jsem se dostal dlouholetým snem: fotit

Mám velmi rád fotografy, kteří si dokážou povídat o emocích a atmosféře kolem fotografování. Miluji autory hledající vztah k fotografovaným subjektům a dokážou s nimi společně vytvořit dílo, které mám hlubší dopad než jen pouhý statický či pohyblivý záběr.

Tomáš patří k těm, kteří umí svým klientům pomoci a dokonale naplní jejich očekávání. Velmi si vážím jeho vysoké profesionality a jsem moc rád, že jsme si mohli povídat.

Popudem k našemu povídání byla má diskuse s kolegou nad vašimi fotografiemi z různých cyklistických akcí. Mají nádhernou atmosféru. Vy ale nefotíte jen cyklo, že? Co vše patří do vaší movement expression?
Díky za otázku, těch témat je docela dlouhá řada od kol přes eventy, produkty, lidi při práci a podobně, ale další z důležitých odvětví, které rád fotím, jsou velké pracovní stroje, většinou se jedná o značku Bobcat. Stroje jsou vizuálně atraktivní s decentní grafikou, která nepůsobí jako vizuální smog, a jejich práce může být hlavně pro nás muže a pro mě je fascinující. Lidé, kteří se kolem těchto strojů pohybují, vládnou zápalem pro produkt a to mě hodně baví. V podstatě se snažím vždy fotit věci, kde cítím, že jsou pro lidi vášní a životním stylem.

Dalším mohou být i divadelní představení, například spolku Paměti národa, zde cítím jistou úctu k celému projektu, jelikož má obrovský přesah a připomíná nám, v jak dobré době žijeme – jestli neznáte, doporučuji prověřit.

V neposlední řadě se věnuji fotografii kadeřnických show, na kterých rád zachycuji manuální práci kadeřníků, vývoj účesu a pak samozřejmě jeho finále. Někdy je potřeba té pohybové expresi pomoct delším časem závěrky, ale to je dnes čím dál více populární. (usmívá se) I u těchto lidí panuje naprosté oddání řemeslu a vášeň pro krásu.

Zeptal jsem se na B, ale chtěl jsem začít s A. Jak jste se dostal k focení a kdy, proč a jak se vykrystalizovaly jednotlivé oblíbené žánry?
K focení jsem se dostal dlouholetým snem: fotit. Místo toho jsem studoval střední hotelovou školu a 18 let působil v gastronomii v Čechách i ve světě. Většinou jako manažer špičkových restaurací.

Jednoho dne jsem si přes všechny možné peripetie a pokusy uniknout z gastra koupil první zrcadlovku a vydal se fotit oblíbený sport – horská kola. Tam to všechno cca ve 36 letech začalo. Okamžitě se dostavovaly pocity naplnění z některých povedených snímků a reakcí focených jezdců. Chtěl jsem víc. Zpočátku jsem cítil ohromnou neznalost základních prvků fotografie a hledal možnosti, jak to všechno dohnat.

Dostal jsem šanci asistovat známému, dnes dobrému kamarádovi, skvělému fotografovi, učiteli a hlavně člověku Tomáši Hercogovi. Tomáš je mimo jiné spoluzakladatelem spolku, dnes už by se dalo říct agentury Shutterhands, která zajišťuje fotografování společenských akcí po celém světě. Jezdil jsem asistovat při studiové fotografii, okukovat postupy reportážní fotografie na eventy a sem tam zkusil mimo honorář doručit vlastni fotografie, nad kterými jsme pak diskutovali a já se snažil vstřebat co nejvíce informací.

Během toho už jsem se svou prací snažil „strčit nohu do dveří“ v různých firmách a fotil jsem třeba výrobní procesy v kovovýrobách nebo předváděcí vozy k prodeji. Všechno to byly „malé“ práce, ale každá z nich přinesla ohromnou lekci, ze kterých těžím dodnes, a samozřejmě další a další lekce dostávám.

Veliký vliv na můj vývoj mělo i to, že jsem díky Jaroslavu Sijkovi dostal možnost fotit závody českého poháru horské cyklistiky v kategorii Enduro. Většinu těchto prací ale pohřbil jediný SSD disk a moje zkušenost se zálohováním dat dostala zcela jiný rozměr. (smích)

Líbí se mi také hodně vaše portréty, svatební foto a akce plné lidí vůbec. Je to druhá velká oblast vašich činností, když nefotíte sporty a motosporty?
Děkuji za zpětnou vazbu. Nebylo lehké do článku vybrat fotografie a tuším, že spousta pro čtenáře zajímavých zůstala stále skrytá na disku. Popravdě nejsem úplně svatební nebo portrétní fotograf, ale nějaké svatby i portréty jsem vyfotil. Svatby jsou pro mě v něčem příliš náročné, někdy kývnu na jejich focení, pokud dobře znám vztahy v rodinách nebo jsou něčím opravdu zajímavé jako svatba Andrei a Tomáše na lyžích v italských horách, to se nedalo odmítnout.

Když přejdeme k portrétům, hodně mě baví, dělám je tak nějak po svém a je pro mě důležité zachytit autenticitu daného subjektu, tudíž snímku předchází nějaký čas strávený povídáním a pohodičkou u kávy nebo v prostředí, které se k člověku váže. Korporátní portréty se učím, je to v něčem taky hezká práce, ale v tomto oboru jsou úplně jiní profíci...

Celý článek najdete v lednovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!

</