S Veronikou Sýkorovou o svatebním focení a projektu V okamžiku

Už dlouho jsem nepotkal někoho tak zapáleného pro focení. „Žít život s pocitem naplnění se stalo mým neplánovaným cílem, který si hlavně díky zálibě ve focení plním. Baví mě hledat si svoji cestu a posouvat se v každém aspektu života stále dál.“ Píše Veronika na svém velmi pozitivně laděném webu, který už v úvodu hodně vypovídá o jejím kladném vztahu k lidem, přírodě a světu kolem nás, což přímo vkládá do každého ze svých snímků. Moc rád jsem si s ní povídal a děkuji za její čas a obrovskou ochotu.

Veroniko, děkuji za možnost rozhovoru pro náš časopis. Žánru svatební fotografie, který na vašich stránkách dominuje (nebo mě opravíte?), se v našem časopise věnujeme velmi často. Je to dominantní fotografický obor, kde se toho stále mnoho děje, a to nejen v rámci konkurence mezi jednotlivými fotografy. Kdy jste začala fotit svatby a které další žánry považujete za vlastní?
Dobrý den, Rudolfe, i já děkuji za příležitost udělat s vámi rozhovor, moc si toho vážím. Je pravda, že svatební odvětví je ve fotografii často skloňováno a i v mé tvorbě převažuje. Svatba je spojení širokého spektra dalších disciplín, kterému samozřejmě kraluje reportáž. Považuji se za fotografku svatební, portrétní, rodinnou. Nejsou mi ale vzdálená ani třeba brandová focení malých podnikatelů a občas si odskočím do fotografie produktu v lifestylovém podání. Při práci zapojuji nejvíc empatii a přirozené ženské cítění a myslím, že se to v mých fotkách i odráží.

Do oboru jsem vpadla, aniž bych to kdy plánovala, stejně tak do samotného focení jako takového. Když si odvodím, že mě v dětství vždy bavilo fotit, i když jsem měla k dispozici vždy jen první telefony, tak se vlastně nedivím. Vše směřovalo k tomu, že se jednou k fotografii dostanu. Nikdy jsem ale nečekala, do jakých rozměrů to může narůst a že vlastně přímo ze studia vstoupím do světa podnikání na volné noze.

Slyšel jsem něco malinko o novém projektu, který tvoříte dokonce ve dvojici? Můžete nám prosím jeho genezi přiblížit a představit společnou práci?
Náš malý projekt V okamžiku, který jsme s kamarádkou a dnes už i kolegyní Denisou Štulíkovou založily, nabízí službu svatebního content creatora. V Česku je to zatím, zejména v rámci svateb, poměrně nový pojem, ale v zahraničí už se o něm mluví čím dál častěji. Content creator tvoří foto a video obsah na mobil a na výšku, nejčastěji pro sociální sítě. Jeho úkolem je dodat RAW záběry a krátká trendy editovaná videa okamžitě po svatbě.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o službu určenou hlavně pro influencery nebo lidi aktivní na sítích, kteří chtějí svůj den sdílet hned. Ve skutečnosti ale převažují úplně běžné páry, které chtějí mít další milou a živou vzpomínku na svůj den. Content creator tak přináší nový úhel pohledu a expresní výstup, ale rozhodně nenahrazuje práci fotografa ani kameramana – to není jeho účel. I tak ale může být pro některé páry s omezeným rozpočtem zajímavou alternativou k profesionálnímu videu.

A jak jsme k tomu přišly? Už loni ve mně hlodala myšlenka, že chci tvořit i něco dalšího kromě klasických fotek, ale zůstat přitom ve svatebním prostředí. Sleduju svatební videa na Instagramu, trendy i nové formáty a jednoho dne mi prostě došlo, že tohle může být ono. Po chvíli pátrání jsem zjistila, že ve světě už podobná služba reálně funguje. Po pár konzultacích s Deny jsme zjistily, že obě přemýšlíme nad stejnou myšlenkou, tak jsme spojily moje znalosti z oboru s jejím talentem pro reels videa, sociální sítě a marketing. Vznikla z toho nová starost, ale hlavně radost.

Zatím se setkáváme jak se skeptickým, tak i nadšeným přístupem. Je ale ještě brzy na hodnocení. Směr vývoje trhu ani poptávku ovlivnit nemůžeme – můžeme se však přizpůsobit. Právě tohle vnímáme jako naši odpověď na poptávku mladých klientů, především z generace Z.

Spousta práce a také odbíhání k ostatním fotografickým zájmům. Jak to vše zvládáte a kolik času fotografování vlastně věnujete? Máte vůbec čas na volnočasové aktivity?
Je pravda, že se nevědomky pořád zaměstnávám. Ale myslím si, že to ke správné podnikatelské duši prostě patří, jen si musím dávat pozor na blízkost stavu vyhoření. Jednou jsem byla blízko a od té doby si dávám větší pozor na tempo i hranice a plánuji pravidelné pauzy od foťáku, což bych doporučila i všem kolegům. Ztratit totiž chuť a kreativitu bolí.

Focení se ale jinak věnuji na plný úvazek a svědomitě mezi kopu práce vkládám i zasloužený odpočinek a tím i moji druhou velkou vášeň – cestování. Pokud chci opravdu vypnout, foťák nechám doma, ale často mi to nedá a dokumentuji i cesty, naposled třeba po Indonésii ve spolupráci s Nikonem. Tím, že mě práce baví, mi ani nevadí, kolik mi zabírá času, tak pluji na ose focení, cestování a drobných aktivit jako turistika, čtení nebo trocha kultury v různých podobách. Tohle tempo si užívám, protože vím, že nebude trvat věčně...

Celý článek najdete v listopadovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!