Pinhole: kouzlo dírkové komory

Pinhole fotografie je technika, která se vrací k samým kořenům fotografického umění. Bez složitých optických systémů a moderních vymožeností nabízí jedinečný pohled na svět.

Dírková komora (latinsky camera obscura) představuje základní optické zařízení, jehož princip se opírá o přímočaré šíření světla. V nejjednodušším provedení se jedná o uzavřený prostor, v jehož jedné stěně je vytvořen malý otvor. Světlo, odražené od objektů umístěných před komorou, proniká tímto otvorem a vytváří na protilehlé stěně komory obrácený obraz.

Tento jev je založen na šíření světla, kdy se světlo pohybuje v přímých liniích, dokud nenarazí na překážku. Když světlo narazí na objekt, část se odrazí a šíří dál jiným směre. Světlo odražené od různých objektů tak následně proniká dírkou a dopadá na protilehlou stěnu komory, přičemž paprsky z horní části dopadají na dolní část stěny komory a naopak. Tímto způsobem vzniká obrácený obraz.

Zásadní roli v kvalitě výsledného obrazu hraje velikost dírky, kterou světlo proniká do komory. Příliš velký průměr vede k rozmazanému obrazu, protože se paprsky světla překrývají. Příliš malý průměr může způsobit difrakci, která má za následek také neostrost obrazu. Ideální velikost je kompromisem mezi celkovou ostrostí obrazu a jeho jasem a mění se společně s rozměry komory.

Praktické využití pinhole

Princip dírkové komory je založen na základním optickém jevu, který byl pozorován již ve starověku. Dírková komora byla po staletí využívána jako pomůcka pro kreslení a malování. Umělci používali dírkovou komoru k promítání obrazu scény na plátno, což jim usnadňovalo kreslení perspektivy. Camera obscura byla samozřejmě také významným mezníkem ve vývoji fotografie.

V současnosti se dírková komora používá především pro experimentální a uměleckou fotografii. Pinhole nabízí unikátní a velmi kreativní způsob, jak zachytit svět. Díky specifickým vlastnostem, jako je nekonečná hloubka ostrosti a měkké podání obrazu, má pinhole fotografie své kouzlo.

Historie pinhole: od starověku k modernímu umění

Počátky dírkové komory sahají až do starověké Číny. Filozof Mo-ti (5. století př. n. l.) ve svých spisech popsal jev, kdy světlo procházející malým otvorem do temné místnosti vytváří na protější stěně obrácený obraz. Ve 4. století př. n. l. řecký filozof Aristoteles pozoroval podobný jev při zatmění Slunce, kdy se obraz zatmění promítal na zem skrze malé otvory mezi listy stromů.

V 11. století arabský učenec Alhazen (Ibn al-Hajtham) významně přispěl k pochopení principu camery obscury ve svém díle Kitáb al-Manázir (Kniha optiky). Alhazen detailně popsal, jak světlo procházející malým otvorem vytváří obraz, a vysvětlil, že obraz je tvořen jednotlivými paprsky světla, které se šíří přímočaře. Jeho práce položila základy pro další rozvoj...

Celý článek najdete v dubnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!