O Indii a svátku Hólí s Honzou Košťálem

Chtěli byste fotit asi nejbarevnější a nejbláznivější svátky na světě Hólí? Kde jinde zažít Hólí než přímo v Indii? Účast na této události slibuje už sám o sobě spoustu krásných a neotřelých fotek. Svátky Hólí jsou nejen velmi zábavné a veselé, ale i barevné a divoké.

Honzo, řekni nám něco o sobě.
Když nejsem na cestách, žiju v Jevíčku s manželkou a dvěma dětmi. Fotit jsem začal o něco dřív než cestovat, ale postupně se obě záliby propojily a jedna bez druhé by už skoro nemohla existovat. Po nějaké době se přidala ještě práce průvodce, převážně do Asie, a bylo vymalováno.

Dnes to je už více než 25 let od první asijské cesty s fotoaparátem. V posledních deseti letech přibyly také zájezdy zaměřené na fotografování, opět většinou do Asie. Nejvíc mě baví fotit lidi, jak žijí v různých koutech světa, jak si života užívají i přesto, že jej nemají lehký a často jsou docela chudí. Občas si ho až tak neužívají a lopotí se za pár šupů, aby přežili. I to je ale třeba zdokumentovat, možná o to víc, abychom si v našem západním světě nemysleli, že blahobyt je samozřejmostí.

Pověz mi prosím krátce něco o Indii, proč bychom měli jet zrovna do Indie a proč na svátek Hólí?
Indie je dnes nejlidnatějším státem a taky jednou z největších zemí na světě. Nejen díky tomu je to země velmi pestrá po všech stránkách – kulturně, nábožensky i z hlediska geografického. Najdeme tam velehory, veletoky, oceán i poušť, žijí tam sloni, nosorožci a hlavně je to domov tygra. Různá náboženství ovlivnila nejen kulturu samotnou, ale zanechala spoustu rozličných památek různého stáří a vzhledu.

Co je možná důležitější, aspoň pro mě, tak v Indii existuje velká spousta různých slavností, které jsou úžasně pestré a barevné. Nejbarevnější je právě svátek Hólí. Kdo nezažil, neuvěří. Tuny barev v prášku nebo ve formě barevných tekutin se na vás řinou ze všech stran a úhlů, je to nářez. Barevné veselí trvá více než dva týdny, je to hinduistický svátek.

Focení takové akce musí být náročné nejen pro fotografa, ale i pro jeho techniku. Jak sebe a techniku nejlépe ochránit?
Máš pravdu, náročné to je po všech stránkách, ale sebe až tak moc chránit vlastně nemusíte, protože to jde umýt, aspoň většinou. Chce to se obrnit velkou dávkou trpělivosti, tolerance a nechat se zmalovat i mnohokrát za den. Když budete chtít zůstat čistí, nedostanete se dostatečně blízko k nejzajímavějším okamžikům. A jak ochránit techniku?

Nejvíce se mi osvědčil jednoduchý systém, kdy fotoaparát strčíte do igelitového pytlíku se zipem, vystřihnete díru na objektiv, na kterém máte obyčejný UV filtr jako ochranu čočky, a oblepíte ji páskou. Samozřejmě fungují i sofistikovanější pomůcky, jako jsou pláštěnky nebo pouzdra, ale igelitový pytlík je podle mě nejjednodušší i na obsluhu. Jen se musí měnit každý den.

Jaké fotografické vybavení máš ty a co bys případným zájemcům o cestu s tebou doporučil si vzít?
Velkou část života používám fotoaparáty Nikon, momentálně D750 s objektivy 17–35 mm f/2,8 nebo 16–35 mm f/4, 50 mm f/1,4 a 70–200 mm f/2,8, občas rybí oko a 24–70 mm f/2,8. A co bych doporučil? Určitě moderní bezzrcadlovku se širokoúhlým světelným objektivem a jedním delším sklem. Se širokáčem budete muset blíž a o to víc...

Celý článek najdete ve FotoVideo říjen

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!