Nejčastější chyby ve filmové fotografii a jak se jim vyhnout

Analogová (filmová) fotografie v praxi vyžaduje zcela jiný přístup než digitální fotka. Mnoho začínajících fotografů často podceňuje technické zvláštnosti filmu, a pak platí za své chyby nejen obrazně, ale i penězi. Klíčem k úspěchu je pečlivě dodržovat postupy a využívat vlastnosti filmu ve svůj prospěch.

 

Fotografování na film má sice stejné zásady, pravidla a doporučení jako v případě digitální fotografie, ovšem nese s sebou jeden zásadní rozdíl, kterým je světlocitlivé médium. Fotku na digitálu vidíme hned a smazání či pořízení nového snímku nás nic nestojí, u filmového pásu je to ale zcela naopak.

Výběr filmu a jeho správné založení

Asi nejčastější chybou je špatné založení filmu do fotoaparátu – vzhledem k minimálním zkušenostem začínajících fotografů je vhodné si zakládání vyzkoušet se starším, již exponovaným filmem, abyste si mohli vše v klidu natrénovat.

Když je film špatně založen, je nejčastější příčinou špatné navedení perforace na ozubené unašeče filmového pásu nebo nedostatečné upevnění zaváděcí části filmu do kazety. Méně zkušení uživatelé si toho nemusí všimnout a výsledkem je situace, kdy se film neposouvá a fotograf exponuje stále na stejné políčko filmu. Alternativně může dojít k poškození perforace, což vede k velmi podobnému výsledku, avšak nikoliv hned na začátku filmového pásu.

Po založení vždy zkontrolujte, že se film ve foťáku napnul – zatočte jemně s kličkou cívky proti směru hodinových ručiček, dokud neucítíte jemný odpor. Dalším krokem je natažení závěrky spolu s převinutím filmu páčkou (u mechanických aparátů) nebo automatický posun (u elektronických aparátů) a exponování dvou snímků „naprázdno“ – zkontrolujete si tak správný posun filmu a zároveň připravíte neexponovanou část filmu ke snímání.

Po exponování celého filmového pásu nastává druhý kritický okamžik, kterým je převinutí filmu zpět do kazety a jeho vyjmutí z fotoaparátu. Nikdy neotvírejte zadní kryt fotoaparátu, dokud není film převinutý zpět do kazety, v opačném případě totiž exponovanou část filmu osvítíte, a výsledkem budou po vyvolání zcela bílá políčka.

V závislosti na typu aparátu se můžete ocitnout ve třech situacích – film je nutné ručně navinout zpět do kazety za pomoci uvolnění aretačního kolíčku (tlačítko vespod aparátu) a následného otáčení výklopnou páčkou. Druhým způsobem je automatický návin u elektronických fotoaparátů, který proběhne automaticky po dofocení filmu. U některých modelů je film převinut na vnitřní cívku již po založení a po každé expozici se navíjí část zpět do kazety, takže je po posledním snímku film již zcela navinutý zpět v kazetě.

Pokud si budete film vyvolávat sami, je třeba s tím počítat a při ručním přetáčení filmu ponechat kousek vytažený ven z kazety, abyste jej mohli snadněji vytáhnout – v opačném případě budete potřebovat vytahovák kinofilmu z kazety.

Při práci s filmem je třeba být velmi obezřetný a vyhýbat se dotykům filmu prsty, vždy je vhodné pracovat v rukavicích, které nepouštějí vlákna, a to i v případě manipulace s vyvolaným filmem. Zejména u bazarových modelů starších fotoaparátů je dobré zkontrolovat světlotěsnost zadních dvířek, za nimiž je film uložen. Jemné pěnové a sametové těsnění dvířek může po dlouhých letech degradovat a poté propouští světlo. Jestliže zaznamenáte podobný stav těsnění, je vhodné jej preventivně vyměnit, abyste neměli snímky zničené parazitním světlem.

Samotný výběr filmu je také dobré promyslet zejména v začátcích. Častou chybou je volba kvalitního a drahého filmu hned při úvodním seznamování s fotoaparátem, stejně tak je vhodné se v začátcích zaměřit především na negativní materiál a diapozitivům se raději vyhnout. Velmi dobrou volbou jsou levnější modely filmů osvědčených značek, které nejsou tak náchylné na správnou expozici a vyvolání a odpustí začátečníkům menší chyby při expozici. Doporučit můžeme například Kodak Gold 200 či AgfaColor 400.

V případě černobílých materiálů můžete s klidným svědomím sáhnout po tuzemském Fomapanu či osvědčeném materiálu Ilford Pan. Do ruky se vám mohou dostat i expirované filmy – u nich vždy záleží na způsobu skladování, nicméně je dobré počítat s tím, že se u nich může objevit nežádoucí závoj či barevný posun. Pro první pokusy s filmem je to dostatečná volba, pro seriózní focení ale sáhněte raději po čerstvé roli filmu.

Ruční nastavení citlivosti a správné určení expozice

Většina elektronických analogových fotoaparátů je vybavena čtečkou DX kódů (to jsou ty černostříbrné pravidelné tvary na kazetě kinofilmu) a citlivost filmu nastaví správně automaticky. U starších aparátů je však třeba citlivost nastavit ručně hned po založení filmu, aby byla následná expozice správná – právě na tento krok však celá řada začátečníků zapomíná a výsledkem je kompletně přeexponovaný nebo podexponovaný filmový pás.

Nastavení citlivosti je obvykle možné samostatným ovladačem nebo pomocí okruží kolem voliče expozičních režimů nebo kolem voliče expozičních časů. Nastavení citlivosti je obvykle aretované mechanickým zámkem, aby nedošlo k náhodnému posunu voliče. Dobrým zvykem je uchování části krabičky filmu s informacemi v okénku na zadních dvířkách – rychle tak zjistíte, jaký film a s jakou citlivostí je založen, i když bude foťák odpočívat několik týdnů na polici.

Citlivost je jedním ze tří parametrů expozičního trojúhelníku. Ten byste měli mít zvládnutý a znát vzájemné závislosti trojice parametrů – čas, clona, citlivost. Pamatujte, že u analogu není možné měnit citlivost filmu u každého políčka, jako je tomu u digitálu. Celou filmovou roli tak fotíte s jednotně nastavenou hodnotou ISO. Pro správné nastavení expozičních hodnot je třeba změřit množství světla dopadajícího na scénu a podle záměru výsledné fotografie pak nastavit čas a clonu.

U starších modelů aparátů nemusí být vestavěný expozimetr přesný – důvodem může být degradace selenových článků expozimetru anebo skutečnost, že již nejsou k dispozici dříve používané baterie specifické velikosti a napětí. Novější akumulátory s odlišným napětím pak mohou měření expozice výrazně zkreslovat.

Před prvním focením si proto raději přesnost vestavěného expozimetru zkontrolujte (například přeměřením scény digitálem, externím expozimetrem či fotomobilem). Pokud zjistíte podexpozici nebo přeexpozici, je nejjednodušším řešením úprava pomocí korekce expozice pro celý film (např. +/- 0,3 EV). Alternativně můžete využít některé z pravidel pro fotografování bez expozimetru, jako je Sunny 16, to však předpokládá znalost „čtení“ množství světla, kterou získáte pouze praxí...

---

Celý článek najdete v červencovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!

---