Monika Sandrová – Snažím se hlavně o zachycení emocí

Když se vrátím do roku 2015, kdy jsem se s Moniččinými fotografiemi na našem webu poprvé setkal, musí ocitovat, co k nim tenkrát napsala: „Fotografií se snažím přenést i na ostatní svou náladu, pocity, náhled na život a vlastní postřehy. Pokud se nad fotkou někdo pozastaví a zamyslí, mám pocit, že jdu tím správným směrem.“

Ten směr je určitě správný a perfektní, což náš následující rozhovor potvrzuje.

Nedávno jsem vás, Moniko, viděl na Facebooku, jak osobně přebíráte od ředitele Charváta nový monitor EIZO za vítězství ve fotografické soutěži. Jste hodně soutěživý typ? Všiml jsem si, že například jen v naší soutěži Fotograf roku máte vloženo od roku 2015 už skoro 600 fotografií…
Řekla bych o sobě, že jsem zdravě soutěživý typ. Fotosoutěže mi poskytují motivaci a příležitost se zlepšovat, ukázat svou tvorbu více lidem než jen na Facebooku a Instagramu, vnímat tvorbu dalších fotografů a být tak v komunitě lidí se stejnými zájmy.

Monitor EIZO jsem vyhrála v soutěži Czech Art Photo 2024 za první místo Grand Prix a mám z něho opravdu radost. Přebírala jsem si ho přímo ve firmě EIZO v Karlíně a ředitel Charvát nejenom, že mi pomohl převést výhru ze Zlína do Prahy, ale zprovoznil a nastavil monitor přímo pro mé potřeby. Mám doma starší typ monitoru stejné značky, takže nyní svoje fotky vidím zase o něco lépe, i když bez brýlí už to nejde.

Co se týká soutěží, mám svoje srdcovky, kam patří i Fotograf roku. Myslím, že to byla první soutěž, kdy jsem si dodala odvahu a poslala někam fotky. Vybírám si témata, která mi jsou blízká, a když je čas, tak se snažím nakouknout i do jiného žánru. Mám vždy samozřejmě radost a vážím si toho, když některou fotografii porota ocení a ona se objeví i v časopise FotoVideo. V současné době si soutěže vybírám hlavně podle kvality – jak české, tak i mezinárodní.

Myslím si, že pokud chce fotograf vystoupit z davu, posouvat se, dát o sobě vědět, nefotit jen pro pár lajků na Facebooku, má smysl se zapojovat do různých fotosoutěží. Moje rada pro začínající fotografy, kteří to vnímají podobně a možná jen stále váhají, zda mají svoje fotky do nějaké soutěže poslat. Ovšem nejdůležitější je podle mě fotit s láskou, ať už fotíme cokoli.

Jak se vám pracuje s novým monitorem? Je to myslím EIZO CS 2400R, jestli se nepletu… Do jaké míry se ve své tvorbě věnujete postprodukci?
Ano, je to 24" grafický monitor CS2400R řady ColorEdge. Nejsem technický typ, takže čistě uživatelsky jsem byla velmi mile překvapena ostrým obrazem, barevným podáním, a co mě hodně zaujalo, že se dá nastavit přímo na úpravu černobílých fotek. Má další vychytávky, na to potřebuji ještě čas, abych se s ním pořádně seznámila.

Postprodukci věnuji přiměřeně času, záleží na typu fotky, a jaký má být konečný výsledek. Velkou část mé tvorby tvoří černobílé portréty a v nich se snažím o přirozenost. Využívám hodně denní světlo a stíny, mám ráda kontrasty, takže v tomto směru si s fotkami v postprodukci pocitově pohrávám. Poslední dobou se stále častěji věnuji prolínání dvou koníčků: focení a malování. Většinou vznikají barevné koláže a u nich je úprava už o něco časově náročnější.

Vašimi doménami jsou černobílé portréty a volná tvorba. Jak jste k těmto dnes už stabilním žánrům ve fotografickém vývoji dospěla? Měla jste nějaké vzory?
Když se nad vaší otázkou zamyslím, musím odpovědět, že vlastně od začátku fotím lidi, lidské tělo – od portrétů až po akty. Snažím se hlavně o zachycení emocí, tvarů těla, určité i abstrakce a v tom mi pomáhá černobílé vidění.

Když se odstraní barvy, lépe rozeznávám tvary, stíny, texturu a vnímám jednoduchost. Pokud má barva ve fotce smysl, tak ji samozřejmě ponechám. Těch důvodů je určitě více a fotografové vědí, o čem mluvím, ať to vnímají stejně, nebo více barevně....

Celý článek najdete v červencovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!