Katedrála svatého Víta: Kamenná koruna království – Jan William Drnek a Petr Uličný

Nová kniha Katedrála sv. Víta: Kamenná koruna království přináší pohled na gotickou katedrálu, který přesahuje samotný prostor a architekturu. Každý snímek je otázkou, jak zviditelnit to, co běžnému oku uniká, a přitom nechat prostor pro duchovní zkušenost.

Williame, jsi známý svým perfekcionismem, a tudíž i dokonalou přípravou, zvláště u takto rozsáhlých projektů. Zkus mi prosím stručně popsat, jak taková příprava vypadá a z jakých kroků se skládá.

Prvním krokem je co nejdůkladnější seznámení s tématem. Pokud jde o něco tak komplexního, jako je katedrála sv. Víta, je to úkol nad rámec časových možností jednoho člověka. Proto kontaktujeme odborníky, s nimiž téma konzultujeme. K tomu jsme si navíc sehnali zhruba několik desítek knih pro samostudium vydaných od konce 19. století až po dnešek.

Na začátku je potřeba vytvořit koncept celého díla tak, aby mělo soudržnou myšlenku a tvořilo kompaktní celek. V tomto případě jsme měli štěstí a navázali spolupráci s architektem a kunsthistorikem Petrem Uličným, který je autorem textové části. Od něj vzešla základní myšlenka rozdělení kapitol, z níž se vyvinul koncept díla, na kterém jsme dále synergicky pracovali společně s ním a mou dcerou Janou a postupně tvořili kompozici celé knihy a zpřesňovali výběr fotografií.

Následují obhlídky, při nichž vybíráme a testujeme záběry – často stačí fotky z iPhonu nebo z fotoaparátu jen tak „z ruky“. Z těchto snímků pak skládáme kapitoly knihy tak, aby měly dynamický vývoj. Zároveň testujeme fotky v sazbě. Osvědčuje se nám držet se pravidel filmového střihu. Máme ještě ustálený princip, kdy z celku následuje výběr jednoho či více detailů.

Když víme, co budeme fotit, propočítám parametry a vhodnou techniku a následuje ostré focení. Poté se fotografie vyvolají a sestaví. Samozřejmě následuje vytvoření vizuálu knihy, textu, doprovodných obrázků, schémat, sazba, korektury až po kontrolu tisku v tiskárně.

Tím narážíme na velmi zajímavou otázku – jaké prostředky a jakou techniku při realizaci takové práce používáš? Co se ti nejvíce osvědčilo?

Principy snímání

V posledních letech se mi osvědčila kombinace tří základních kombinovaných technik tvorby obrazu – panoramatické snímání, skládání snímků s rozdílnou rovinou zaostření (focus stacking) a snímání s vysokým dynamickým rozsahem (HDR). Čtvrtou technikou je multiexpozice, kterou však s ostatními metodami kombinovat nelze. Velkou výhodou těchto postupů je, že z takových dat můžeme postprodukčně vytvářet fotografie „k obrazu svému“. Nevýhodou je náročnost zpracování. Pokud techniky kombinujeme (např. HDR panoráma), počty snímků prudce narůstají a narážíme na limity výpočetní techniky.

Výhodou ale je, že díky nim můžeme vytvářet fotografie, které by jinak nemohly vzniknout – dokonce i pohledy, které lidské oko nikdy nespatří. Jedním z příkladů je černobílá fotografie západního průčelí katedrály, složená ze 180 snímků – 6 řad, 5 sloupců a 6 expozičních vrstev. Foceno z výšky 25 metrů, s odstupem pouhých 20 metrů od stavby, která má téměř sto metrů na výšku.

Další výhodou je možnost „vystřihnout“ z takové fotografie zajímavé detaily s dostatečným rozlišením. Focus stacking zase umožňuje vytvořit efekt tilt/shift i u objektivů s dlouhým ohniskem, které by jinak nebylo možné vyrobit. Podobných příkladů by se našlo víc.

Světlo

Asi není žádným překvapením, když řeknu, že bez pořádného světla solidní fotografie nevznikne. Zásadní rozdíl je, zda používáme světlo umělé (které můžeme do značné míry ovládat) nebo přirozené.

Co se týče umělého světla, používáme jak blesky, tak halogeny či dnes různá LED světla. Speciální technikou je svícení s dlouhou závěrkou a pohyblivými světly – tam využíváme právě multiexpozice. Dlouhodobě spolupracuji s Tomášem Kubíkem (Photorental) a často konzultuji technické otázky se svým synem. Svátkem pro mě je, když nastane vzácná chvilka, kdy zrovna nic netočí, má čas a můžeme pracovat spolu. K jeho zkušenostem a citu pro obraz mám velký respekt.

Největší objekt, který jsme s Tomášem společně svítili, byl oltář Mistra Pavla z Levoče – v podstatě zlatý šperk vysoký 18,6 metru. Vystačili jsme si s deseti blesky, každý o výkonu 2400 Ws, ale bylo to „o fous“. Jsme schopni dobře nasvítit objekty, jako je Svatováclavská kaple…

Celý článek najdete v prosincovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!