Fotografujeme zátiší

Zátiší patří mezi nejstarší fotografické žánry a zároveň mezi ty, které toho mají začínajícím fotografům nejvíce co nabídnout.  Zátiší není o náhodě nebo rychlých reflexech — je to disciplína záměru, trpělivosti a kontroly nad každým prvkem scény.

Na rozdíl od reportáže, krajiny nebo portrétu zde fotograf není pozorovatelem. Obvykle je tvůrcem a architektem celé scény budované od začátku. A právě tato absolutní kontrola je největší výhodou zátiší: světlo, kompozici, barvy i příběh určuje fotograf sám.

Zátiší jako výtvarný motiv provází lidstvo od pradávna. Již v hrobkách starého Egypta byly nalezeny malby zobrazující mísy s ovocem a potravinami — věřilo se, že namalované jídlo se promění ve skutečné a nasytí zemřelého v posmrtném životě. Podobné motivy pak nacházíme i ve středověku a renesanci.

Do fotografie vstoupilo zátiší prakticky spolu s jejím vynálezem. Jedna z vůbec nejstarších dochovaných fotografií — daguerrotypie Prostřený stůl Josepha Nicéphore Niépce z období let 1823 a 1825 — zachycuje právě prostřený stůl. Tehdejší fotografická technika se jednoduše hodila více na statické scény v interiéru než na pohyblivé motivy – zmíněná fotografie byla pravděpodobně exponovaná cca 4 hodiny. Inspirace malířstvím byla přirozená a zátiší se záhy stalo jedním z nejvyhledávanějších fotografických žánrů.

Dnes je zátiší aktuálnější než kdy dřív. Rozmach sociálních sítí, foodblogů a e-commerce vytvořil obrovskou poptávku po kvalitní fotografii předmětů a produktů. A co je důležité: k pořízení skvělého zátiší nepotřebujete profesionální ateliér. Stačí okno, bílý papír a chuť experimentovat.

Nalezené nebo aranžované zátiší

Zátiší lze rozdělit do dvou základních kategorií. Zátiší nalezené zachycuje scénu, která vznikla přirozeně — rozložené nástroje na pracovním stole, zapomenuté nádobí na parapetech, náhodná hra světla na objektech v okně. Fotograf tuto scénu pouze objeví a zarámuje.

Aranžované zátiší je naopak výsledkem záměrné kompozice. Fotograf vybere objekty, uspořádá je, nastaví světlo a teprve poté stiskne spoušť. Tento typ fotografie samozřejmě vyžaduje více přípravy, ale dává fotografovi naprostou svobodu ve vztahu k výslednému obrazu. Tento typ zátiší je také nejčastějším právě proto že je možné mít pod kontrolou kompletní scénu.

Začněte nápadem, ne technikou

Nejčastější chybou začátečníků je situace, kdy rovnou začnou skládat objekty na stůl a teprve pak přemýšlejí, co vlastně chtějí vyjádřit. Správný přístup je opačný: nejprve přijde myšlenka, pak výběr objektů a nakonec technika.

Před samotným focením si odpovězte na jednoduchou otázku: co chci tímto snímkem říct? Zátiší může být čistě estetické, symbolické, produktové nebo narativní. Každý z těchto záměrů ovlivní volbu objektů, světla i kompozice. Bez jasného záměru scéna působí jako náhodná dekorace či shluk objektů, nikoli jako promyšlený obraz.

Velmi osvědčeným nástrojem je rychlá skica na papír. Nemusí být umělecky dokonalá — jde jen o přibližné rozmístění objektů a naznačení směru světla. Takový nákres šetří čas v ateliéru a pomáhá soustředit se na drobné detaily místo na řešení základní kompozice. Skica slouží jako vodítko, které se v průběhu práce může organicky vyvíjet, a hlavně si ji můžete načrtnout kdykoli a následně se k ní vracet a vylepšovat.

Výběr objektů a kompozice

Samotné objekty jsou stavebními kameny zátiší. Jejich výběr zásadně ovlivňuje, co snímek sdělí a jak bude působit. Začátečníci mají tendenci přidávat příliš mnoho prvků ve snaze obohatit scénu — výsledkem je ale zpravidla chaos u něhož divákovo oko neví, kam se podívat.

Mnohem efektivnější strategie je začít s jedním hlavním objektem a k němu přidávat maximálně dva nebo tři doplňkové prvky. Každý přidaný předmět by měl mít v scéně jasnou funkci: buď posiluje příběh, nebo vyvažuje kompozici. Pokud prvek nesplňuje ani jedno, patří mimo záběr....

Celý článek najdete v květnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!