Dvanáct důvodů, proč přejít z digitální zrcadlovky na bezzrcadlovku, 1. díl

Canon je znám svými zrcadlovkami od fotografické nepaměti. V roce 2008 přišel se svou řadou bezzrcadlovek R. Diskuse to byla velká a trvá vlastně stále. I proto jsme se do ní vrhli téměř po hlavě a pokoušíme se v našem miniseriálu shrnout výhody a nevýhody obou systémů.

Vlastně chceme argumentačně oběma diskutujícím stranám pomoci. Napíšete nám také své názory a postřehy? V závěru každého dílu se navíc na toto téma ptáme jednoho dvou profesionálů, jaké byly a jsou jejich zkušenosti. Těšíme se, vaše redakce.

Text a foto? Svými technickými postřehy přihrával Pavel Šerý, názory a zkušenosti fotografa přidával Josef Arnošt a fotografie jsou také jeho, jinak také www.canon.cz

1. Ostření

Když je něco nové a moderní, nemusí to ještě znamenat dokonalost. Bezzrcadlovky to dokazovaly ještě dlouhá léta po svém uvedení na trh (2008) v nespolehlivostí zaostřování oproti DSLR. Po dekádě vývoje se ale projevila jejich přednost, takže ostří nejen místo, ale i konkrétní objekt, který dokážou detekovat.

Ostření zrcadlovek je závislé na dedikovaném AF senzoru a polopropustném zrcátku – nutnost precizního nastavení AF (frontfocus / backfocus), poměrně vysoká náchylnost systému na poškození vlivem otřesů apod.

Příchod Dual Pixel AF (DPAF) – fotodiody snímače byly rozděleny napůl a začaly se starat jak o záznam obrazu, tak o zaostřování (de facto fázovou detekci), což znamená vysokou rychlost a především přesnost a spolehlivost. Odpadá totiž mikronastavování a neustálé boje s frontfocusem a backfocusem.

Osobní zkušenost Josefa Arnošta:
Velmi záhy po uvedení první FF DSLR s DPAF, EOS 5D Mark IV jsem téměř přestal používat hledáček pro běžné reportážní a klidnější focení. Hledáček od té doby byl výhradně pro sport a rychlou akci, kde jsem se musel ale velmi často spoléhat na štěstí a focení stylem „snad z té série aspoň jedna dvě fotky budou správně zaostřené“.

Úplně odpadlo řešení, jaký objektiv mi bude jak fungovat, s DPAF a focení přes liveview na displeji fotky prostě vycházely zaostřené tam, kde jsem je zaostřené chtěl. Jen práce byla krkolomnější a člověk nevypadal úplně jako profesionál.

DPAF naplno v mirrorless EOS – už první R skloubilo dohromady vlastnosti, které se do té doby všechny najednou nevyskytovaly ani u jednoho z tehdy dostupných bezzrcadlových (fullframových) přístrojů – žádné titěrné tělo, ale naopak skvělý a jistý úchop podobný DSLR, perfektní obrazovou kvalitu a přesné a rychlé ostření s možností trackingu (kolik lidí i podvědomě přešlo s Oneshot na Servo).

Osobní zkušenost Josefa Arnošta:
Dodnes zastávám tvrzení, že na svou kategorii šlo o top stroj (EOS R). Vylepšení, která přinesla další firmware (především servo ostření v kombinaci se sledováním oka) mě v tom pohledu jen utvrzovala.

DPAF naplno v profi bezzrcadlovkách – dnes už si v podstatě „jen“ hrajeme, pilujeme, zdokonalujeme, učíme těla chovat se specificky vzhledem ke konkrétním sportům, objektům, na které se ostří; velký skok = strojové učení a především quad pixel DPAF u EOS R1.

Ostření okem – Ostření okem po 25 letech zcela nově díky trackingu.

Osobní zkušenost Josefa Arnošta:
Ostření okem není v mojí praxi ani tolik o výběru konkrétního bodu, kam budu ostřit (ač i toto samo sebou lze), ale spíše o výběru samotného objektu či oblasti, u níž si sám foťák „rozhodne“, o jaký objekt se vlastně jedná, a podle toho sleduje tvar – tvář – oko. EOS R3 to zavedl jako novou normu, EOS R1 a R5 Mark II ještě dále zdokonalují.

2. Kvalita optická – kratší flange

Další kapitolou, která by sama mohla vydat na několik článků, jsou RF objektivy. Díky tomu, že ze soustavy zmizela šachta se zrcátkem a ostří se rovnou na snímači, mohla se výrazně zkrátit vzdálenost mezi snímačem a posledním optickým členem objektivu. To s sebou nese několik výhod najednou. Při menších rozměrech lze vyrobit optiku shodné nebo vyšší kvality než u EF objektivů a podobně to platí i o úhlu záběru. Kratší flange (v kombinaci s průměrem bajonetu) umožňuje konstruovat výrazně širší i světelnější skla při menších celkových rozměrech.

Nevýhodou je naopak vyšší citlivost na nečistoty na zadním optickém členu objektivu – snáze se projeví na fotce a to přináší nutnost častějšího čištění.

RF objektivy mají mnohem sofistikovanější komunikace s tělem. Je na nich více elektrických kontaktů, umožňují pokročilejší digitální korekce (distorze, vinětace, difrakce…), disponují ovládacími prstenci a tlačítky (mnohdy, dle zaměření konkrétního kusu).

3. Pohotovost

Osobní zkušenost Josefa Arnošta:
Pravda, první bezzrcadlovky (EOS R, RP) nebyly z nejrychlejších – „tělesně“ ani „duševně“. Člověk se musel naučit fungovat trochu jinak – častěji používat sériové snímání, servo ostření, stisknout spoušť dříve, pustit později. Bylo to zejména kvůli zpoždění hledáčku.

S DSLR jsem byl zvyklý fotit to, co vidím a co se aktuálně děje. Zpoždění závěrky od stisku spouště bylo minimální. S prvními těly EOS R vstoupila do hry latence elektronického hledáčku. Co jsem viděl v něm, byla již minulost, co jsem reálně vyfotil, byla naopak budoucnost, kterou jsem ve chvíli stisku spouště ještě vidět nemohl. Výsledná fotka byla tedy trochu loterie, pokud člověk fotil v režimu One shot. To mě přimělo mnohem více používat sériové snímání a správné momenty focené scény vybírat až ex post.

Dnešní modely už v tomto ohledu nemají zdaleka takový problém. Hledáčky disponují vysokým rozlišením i obnovovací frekvencí, a dokonce se dají používat i v režimu simulace optického hledáčku. Hodně pomáhá i funkce Pre-shoot...

---

Celý článek najdete v dubnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!

---