Do Ekvádoru a na Galapágy se zkušeným Liborem Vaicenbacherem

Pokud byste hledali místo s největší druhovou rozmanitostí na této planetě, jednoznačně skončíte v Latinské Americe. Prakticky celý tento světadíl oplývá neskutečně krásnými místy a nabízí skvělé příležitosti pro fotografování přírody.

Jedna země však v tomto ohledu přeci jen vyniká nad ostatní – Ekvádor. Třeba Kolumbie nebo Brazílie mají druhů ještě o něco více, jsou však rozprostřeny na daleko větší ploše, Ekvádor je unikátní.

Libore, Ekvádor a Galapágy jsou určitě nádherná místa pro fotografování. Předpokládám (viz náš úvod), že jsou atraktivní hlavně pro wildlife fotografy. Je to tak?
Tato část světa je tak pestrá a nabízí takové možnosti, že si tam jistě najde to své fotograf jakéhokoliv zaměření. Budu se ale držet svého kopyta, takže potvrzuji, že tvůj předpoklad je naprosto správný. Fotografům wildlife (nebo obecněji přírody) budou oči zářit asi nejjasnějším svitem. Tropické Andy, tedy Ekvádor, ale také Kolumbie, Peru a Bolívie totiž patří jednoznačně k druhově nejbohatším suchozemským regionům planety.

Co se týká Galapág, tady by bylo nošením dříví do lesa popisovat jejich význam. Co do počtu druhů jsou samozřejmě výrazně chudší než jihoamerická pevnina, ale pro valnou část organizmů platí, že je nenajdeme nikde jinde na světě. Navíc jen na málo jiných místech na Zemi nevzbuzuje přítomnost člověka hrůzu a úprkové reakce. Konečně na zvířata využijete i širokáč.

V čem je Ekvádor pro fotografa jiný než třeba Kostarika?
První, co mě napadne, je větší intimita a soukromí. Když jsem byl před časem v Kostarice, trochu mě obtěžovalo, kolik lidí člověk potkává na místních stezkách a v ubytovnách zaměřených na fotografy.

Oproti Kostarice je Ekvádor daleko méně turistický. Na místech, kam jezdíme, se jen zřídkakdy potkáváme s jinými lidmi a na lesních pěšinách častěji narazíte na pásovce nebo agutiho než na jiného turistu. Ohledně rozdílů biologického charakteru, geologická, a tedy i druhová rozmanitost Ekvádoru je daleko vyšší. Na druhou stranu se kostarická příroda o své poklady možná dělí s větší ochotou. To je asi světlá stránka většího množství lidí, kteří korzují po tamních pěšinách.

Je to podobný princip, proč se vám budou ptáci lépe fotit v pražské Stromovce než na Šumavě. To ale neznamená, že v Ekvádoru před vámi bude vše prchat na sto honů. Zejména sever nabídne vše od krmítek, kde vám budou kolibříci doslova žrát z ruky, až po panenskou divočinu. Velkou přidanou hodnotou Ekvádoru je přítomnost And, díky nimž můžete kompletně obměnit fotografické cíle během relativně krátkých přesunů podél výškového gradientu. Ráno můžete fotit anakondu u některého z přítoků Amazonky, večer kondora kroužícího nad sopkami.

Kam v Ekvádoru jezdíte? Jsou to pralesy nebo něco jiného?
Snažím se účastníkům fotoexpedic připravit program, který bude co nejpestřejší, a zároveň zahrne co nejmenší porci nasezených kilometrů v autě. Z toho důvodu vynecháváme pobřeží Ekvádoru, což ale měrou více než vrchovatou kompenzují Galapágy, o které jsme volitelně rozšířili dva suchozemské týdny na jihoamerické pevnině.

Během prvních čtrnácti dnů fotíme v rozpětí asi 300 až 4200 m n. m. Navštívíme vše od vysokohorského pásma, mlžných lesů na obou svazích And a nově také po ní­žinnou Amazonii...

Celý článek najdete v prosincovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!