Cihly, voda a sychravý sever: Belgie bez pozlátek

Když se řekne focení v Belgii, většina lidí si vybaví ty profláknuté pohlednice z Brugg. Jenže pro chlapa, co se nebojí zablácených bot a slaného větru v obličeji, začíná ta pravá práce až u pobřeží Severního moře.

Zapomeňte na letní dovolenou s rodinou, tady jde o technické zvládnutí dlouhých expozic a boj s proměnlivým světlem, které neodpouští žádnou chybu v expozici.

Bruggy mají své nepopiratelné kouzlo. Je to lekce z geometrie a odrazů, která vás donutí přemýšlet o každém centimetru kompozice. Jenže pokud tam vlezete v deset dopoledne, nevyfotíte nic než batohy výletníků. Focení v tomhle koutě Evropy vyžaduje disciplínu a schopnost přežít podzimní plískanice, kdy vám vlhkost leze do techniky i pod kůži.

Vojtěch Herout a Jiří Šebek tuhle trasu jezdí pravidelně a vědí, že papír snese všechno, ale reálná fotka u moře se musí vybojovat. Není to žádná velká machrovinka pro víkendové cvakaly, ale poctivá filmařina s ND filtry, kde i kvalitní stativ občas tancuje ve větru.

Bruggy jsou evropská klasika, která má v hledáčku specifickou atmosféru. Kde je přesně najdeme a co tam reálně čeká fotografa, který chce víc než jen suvenýr na kartu?
VOJTĚCH HEROUT: Je to severozápad Belgie, kousek od pobřeží. Říká se jim sice Benátky severu, a v tomhle případě to sedí – ta atmosféra kanálů je tam neuvěřitelně silná. Charakter města určují vodní cesty a středověká architektura, která si na rozdíl od mnoha jiných míst zachovala svou autentickou tvář. Pro nás jsou klíčové ty průhledy přes mosty a geometrie starých domů, které se zrcadlí v hladině. Je to jiná káva, když tam vlezete v pět ráno, než se město probudí. To světlo v uličkách pak šlape jako hodinky.

Kombinujete v jedné expedici kanály a drsné pobřeží Severního moře. To jsou dva odlišné světy. Proč zrovna tohle spojení a co tam najde technicky zaměřený fotograf?
JIŘÍ ŠEBEK: Mám rád města na vodě, a Bruggy jsou v tomhle naprosto špičková, klidnější alternativa k Amsterdamu. To pravé ořechové ale pro mě začíná u moře. Pobřeží severu nabízí betonové vlnolamy a majáky, což jsou věci, které v hledáčku fungují skvěle.

Pokud chcete vyždímat snímač do mrtě na dlouhých časech, tyhle statické objekty v kombinaci s tekoucí vodou jsou ideální. Je to o práci s ND filtry a trpělivosti, nic pro lidi, co chtějí mít hotovo za sekundu.

Jak vypadá váš režim v terénu? Je to spíš o zážitcích, nebo jedete podle harmonogramu až na krev?
VOJTĚCH HEROUT: Prioritou je vždycky fotka, takže žádné velké vyspávání se nekoná. Budík zvoní tak, abychom na place stáli ještě za hluboké tmy. Jakmile vyleze slunce a světlo ztvrdne, je čas na kafe a rychlou snídani, ale pak se hned přesouváme dál. Celý den se mapují lokace a hledají úhly, aby se večer u moře nebo v kanálech zase makalo až do úplného západu. Na hotel se vracíme vyšťavení, často až za tmy. Je to poctivý dril, ale ty výsledky za to stojí.

Co si má člověk sbalit do brašny? Máte nějaký seznam věcí, bez kterých tam nemá smysl ani vybalovat stativ?
JIŘÍ ŠEBEK: Bez kvalitních ND filtrů pro dlouhé expozice tam ani nechoďte. A neberte ty levné kousky, co hážou barvy do fialova, na moři se to hned pozná. Stejně důležité jako sklo je ale i oblečení.

Fouká tam, prší horizontálně a vlhkost je všudypřítomná. Technika to musí ustát a vy taky. Nejlepší fotky tam paradoxně vznikají, když je počasí pod psa, takže bytelná mašina a dobrá pláštěnka na stativ jsou nutností...

Celý článek najdete v květnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!