Za fotografií do Arles. Na 56. ročník mezinárodního festivalu v jižní Francii

Na jih Francie, do starobylého města Arles směřuje začátkem léta stále větší počet českých a slovenských fotografů. V tento čas je tam také možné potkat řadu osobností světové fotografie na početných výstavách – od rozsáhlých retrospektiv až po komorní instalace.

Úvodního týdne letošního 56. ročníku mezinárodního festivalu fotografie Rencontres d’Arles se letos během zahajovacího týdne od 7. do 13. července zúčastnilo 23 tisíc návštěvníků.

Akreditováno bylo 531 francouzských a mezinárodních novinářů. Na 47 hlavních výstavách je až do 4. října tohoto roku vystaveno téměř 4000 děl. Na úvodní večerní projekci v antickém divadle vystoupila Nan Goldin, společnost Kering a festival Rencontres d'Arles jí udělily cenu Kering – Women In Motion za fotografii. Součástí večera byla projekce Memory Lost (2019–2021), ve kterém sledovala dění ve svém okolí skrze prizma drogové závislosti.

Vychází ze snímků z autorčina rozsáhlého archivu a z nahrávek z telefonního záznamníku z 80. let, videí z 90. let a rozhovorů o závislosti s přáteli. Dílo doprovází originální hudba od Mica Levi, CJ Calderwooda, Soundwalk Collective a Franze Schuberta. Živé vystoupení s pianistkou Elizou McCarthyovou bylo propojeno s následnou diskuzí, během níž Goldin neskrývala před zcela zaplněnou arénou ani své výbojné postoje k současným konfliktům ve světě.

Festival má opět pod vedením ředitele Christopha Wiesnera velmi pestrou výstavní nabídku. Letošním hostem je kontinent – a fotografie – z Austrálie. Projekt, umístěný do starobylého kostela sv. Anny na náměstí Republiky hned v těsném sousedství městské radnice, představuje autorská portfolia, jejichž posláním je připomenutí starých i nových vztahů mezi původní zemí a kolonialismem, komunitou a identitou v dnešní Austrálii. Historie tohoto kontinentu se totiž opírá o více než 60 tisíc let nepřetržitého a neporušeného spojení s prvními národy. Zahrnuje totiž více než 250 různých jazykových skupin nebo „zemí“ a dnes většinový společenský řád, jazyk a kultura se dosud mísí s původními zvyklostmi.

V kategorizovaném výstavním výběru rezonují projekty věnované fotografickému dokumentu, módní tvorbě, historickým kolekcím i řadě souborů nastupujících autorů. Téměř encyklopedickou procházku napříč dějinami módní fotografie lze absolvovat v komplexu budov soustředěných kolem novostavby „Věže“ od Franka Gehryho, centra nadace LUMA, výstavou věnovanou osobnosti Yves Saint-Laurent. Prostřednictvím obrazových ikon od Richarda Avedona (1923–2004) až po Andyho Warhola (1928–1987). Dobové artefakty a dokumentární film v další části odhalují ústřední roli fotografie, jež hrála v životě tohoto módního návrháře důležitou roli.

Hned v těsném sousedství je nepřehlédnutelná výstava s názvem Rekonstrukce – Konstrukce – Dekonstrukce prezentující brazilskou modernistickou fotografii prizmatem děl členů Foto Cine Clube FotoBandeirante (FCCB), amatérského sdružení v São Paulu. Nekonvenční zobrazení nově budovaných staveb, konvenční přístupy, ale i práce s fotogramem nebo s fotomontáží od konce 30. let minulého století souznívaly s evropskými avantgardními trendy předchozích dekád.

V Arles může návštěvník souběžně putovat po místech spojených s malbami Vincenta Van Gogha. V objektu bývalé nemocnice, dnes pojmenovaném právě po tomto malíři, lze spatřit retrospektivu rodáka z Brooklynu Louis Stettnera (1922–2016). Během vojenského nasazení fotografoval trosky Hirošimy, jiná jeho série z roku 1946 pojednává subjektivním pohledem o dění v newyorském metru. Přátelství s Édouardem Boubatem a Brassaïem jej nasměrovalo i do Paříže. Humanisticky pojaté záběry z těchto dvou metropolí potvrzují autorův zájem o obyčejného člověka prizmatem pohotového pozorovatele.

O patro výše Todd Hido (1968), sběratel fotografických knih (vlastní 8500 titulů) a fotograf, v Předzvěsti vnitřního svitu cílí výslednými obrazy na anonymní domy, které snímá v noci a někdy je kombinuje s městskými krajinami, zanedbanými interiéry a postavami, aby navodil diváckou atmosféru filmového příběhu.

K vrcholným přehlídkám letošního festivalu bezesporu patří černobílé fotografie Letizie Battaglie (1935). Nepotřebují příliš komentářů, jsou totiž výmluvnější než dlouhé slovní doprovody. V českém prostředí téměř neznámá reportérka pracovala v Palermu pro levicový...

Celý článek najdete ve FotoVideo říjen

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!