S Adolfem Zikou v temném lese krásy

Myslím, že v tomto případě úvodních slov není třeba. Jsem moc rád, že si na mě Adolf udělal zase chvilku času. Díky, Ádo!

Adolfe, bez vašeho kalendáře se neobejdu a myslím, že nejsem sám. Jste jeden z mála, ne-li dnes už jediný český fotograf, který drží tolik let nepřetržitou řadu autorských kalendářů v široké distribuci. Víte vůbec, kolikátý je to letos?
Z hlavy nevím, ale v roce 2005 vyšel u společnosti Presco Group můj první autorský kalendář, takže pokud to dobře počítám, tak je to 22. autorský kalendář, 22 let lítání po ostrovech a hledání toho správného kamene, stromu, pláže…

Modelka asi není potřeba?
Tak to se mi povedlo, zrovna jsem otevíral pusu a chtěl říct druhou část věty. Tedy když toto všechno máte, tak už zbývá „pouze“ dokonalá modelka a co nejlepší nápad, jak to skloubit dohromady. Ne vždy se to povede na první dobrou.

Jak bylo těžké lokace hledat? Přišel jste s první fotkou z exotického prostředí už koncem devadesátek, pokud se nemýlím, takže už to nějaký ten pátek děláte.
To jste řekl hezky. Ano, myslím, že těch pátků bylo tak jeden a půl tisíce. Už to brzy bude třicet let, co jsem přivezl první kalendář ve „svém“ stylu, pokud si to mohu dovolit říct. Dnes už je to styl všech a je toho plný web, ale před třiceti lety tak fotilo pár lidí.

Váš styl musí mít někde kořeny…
Jasně, všichni máme fotograficky nějaké kořeny. Moje černobílé fotky žen, které se pak objevují výhradně v kalendářích a knihách, jsou asi nejvíce ovlivněny Jeanloupem Sieffem a částečně taky Tarasem Kuščinským. To jsou už dnes tradiční klasici, které mládí skoro nezná. Tradiční a trochu zaprášené jsou i kalendáře, ale je to romantické.

Celý článek najdete v únorovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!