Trh s domácí fotografickou literaturou po víc než deseti letech ožívá. Může za to nový text Šimona Pikouse. Jeho Příručka portrétního fotografa rovnou hází za hlavu zbytečné teoretizování a jde přímo k věci – k tvrdé praxi ateliérového svícení, volbě ohniskových vzdáleností a reálné práci s modelem. K jejímu vzniku přispěli i čtenáři časopisu Foto Video a nyní ji mají možnost získat jako dárek k předplatnému.
Třináct let. Přesně tak dlouho jsme v Česku čekali na původní, systematickou knihu o portrétu. Šimon Pikous, spjatý s Libereckou školou fotografie, kašle na líbivé softwarové filtry. Vrací se k úplnému základu obrazové tvorby – k fyzice. Těch 134 stran zkrátka není žádná „coffee table book“ na hezké listování, ale normální pracovní nástroj.

Díky kroužkové vazbě kniha zůstane ležet otevřená na konkrétním schématu svícení klidně hned vedle tetheringového monitoru. Tady u toho prostě někdo přemýšlel, jak to bude fungovat v reálném nasazení.
První třetina se drží čisté fyziky a geometrie scény. Výběr ohniska tu nestojí na pocitech, ale na jasných faktech o kompresi pozadí a perspektivním zkreslení obličeje. Pikous analyticky rozebírá vztahy mezi formátem snímače, ohniskem a vzdáleností od foceného člověka. Zatímco komerční materiály lákají na „krémový bokeh“, tahle příručka vás postaví nohama na zem tvrdým vysvětlením clony, difrakce a hloubky ostrosti.

Kapitoly o exponometrii reflektují tvrdou praxi. I ostřílení profíci s moderními bezzrcadlovkami občas narazí na situace, kdy matrix měření expozice při složitějším svícení zkrátka selže. Schválně se podívejte na fóra jako Fred Miranda – problémy s konzistencí expozice při míchání ambientu a zábleskového světla na lokaci se tam řeší neustále. Text tenhle konflikt řeší napřímo vysvětlením, jak měřit dopadající světlo.
Příručka portrétního fotografa
Největší síla knihy se ukazuje v ateliéru. Světlo je tu definované přes jeho tvrdost, směrovost a spektrální složení. Nečekejte zkratkovitá řešení typu „dej tam jeden deštník a ono to nějak dopadne“. Scéna se staví systematicky od hlavního světla přes fill-light až po separaci pozadí.

Porovnání kontinuálního LED světla a klasického záblesku je rozebráno čistě z pohledu surového výkonu a reálného nasazení – včetně limitů pro synchronizační časy a použití modifikátorů. O tom, že kniha jde do hloubky, svědčí i zařazení tipů o make-upu přímo od vizážistky Lucie Jánské.

Portrét je tu braný jako výsledek dlouhého produkčního řetězce. Nevhodný pudr vám zničí specular highlights na pleti daleko rychleji, než si s tím pak poradíte lokální úpravou v Capture One. Na base ISO se v ateliéru zkrátka žádná chyba při přípravě neschová. Snad jediná škoda je, že se text jen tak okrajově otře o problematiku generativní AI. Vzhledem k rychlému vývoji difuzních modelů je ale vlastně logické, že se tištěná kniha vyhýbá predikcím, které by brzy zastaraly.
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!