PETR HÝSEK – Na sportovní fotce mě fascinuje rychlost okamžiku

Řešil jsem nějakou chvíli, jak potkat tohoto sympatického a hodně zaměstnaného člověka, přemýšlel o návštěvě některé z významných sportovních akcí, ale jeho i můj čas se těžko prolínaly, a tak jsme většinu rozhovoru řešili „na dálku“. Byla to zajímavá výzva a jejím výsledkem jsou následující řádky i výběr z autorova portfolia. Petrovi děkuji, je to prostě profík.

Začnu tentokrát klasicky a chci si v tom udělat pořádek. Co vlastně jste nejvíc? Ovládáte špičkovou grafiku, jste designér, natáčíte videa, fotografujete, takže jaké byly začátky a jak jste se k jednotlivým dovednostem dostal?
Nejvíce mě lidé znají jako sportovního fotografa, protože tuto část své práce prezentuji nejvíce na Instagramu. Moje začátky ale byly jinde. Po práci v korporátu jsem se rozhodl začít úplně od nuly a učit se grafický design – k němu mě přivedla moje dnešní manželka, takže jí vlastně vděčím za to, kde jsem dnes.

Přes práci v reklamní agentuře jsem se dostal k vlastnímu podnikání a postupně přidával další služby: od focení obchodních center a hotelů až po jejich videa. Sportovní fotografii jsem přidal až nakonec, spíš jako koníčka. Sport byl vždy velkou součástí mého života a foťák ležel mimo práci ve skříni, takže to byla logická volba.

Po úvodní „multiotázce“ to trochu zjednoduším na fotografování. Všiml jsem si, že ve vaší fotografické tvorbě se snoubí rychlost (sport a motosport) s klidem, architekturou a elegancí interiérů. Sportovní fotografie ale dominuje. Čím se stala sportovní fotka pro vás tak důležitou?
Sportovní fotografie na první pohled dominuje, je to moje vášeň a něco, v čem jsem se opravdu našel. Mohu se jí ale věnovat pouze díky komerční části mé práce, která jak se říká, platí účty a umožňuje mi tak na sportovní akce chodit bez jakéhokoliv tlaku na okamžité doručování fotek redakcím nebo samotným týmům. To mi umožňuje přemýšlet o sportovní fotce jinak – zkoušet nové přístupy a hledat originální momenty.

Na sportovní fotce mě fascinuje rychlost okamžiku, který musíte zachytit, a většinou máte pouze jeden jediný pokus. Dále to bude asi nepředvídatelnost. V tom dost pomáhá znalost a zkušenosti z daného sportu, nicméně musíte být stále připraven a na správný moment. Samozřejmě se často stává, že si vymyslíte kompozici, čekáte, až se akce v daném záběru odehraje, a ona nepřijde. Musíte reagovat a rychle vymyslet něco jiného.

V čem je váš přístup nebo styl jiný než u ostatních sportovních fotografů?
Snažím se na sportovní fotku koukat trochu jinak, skoro až jako na uměleckou disciplínu. Často si vymýšlím vlastní výzvy, hledám nové úhly, netypická světla nebo nová místa, odkud fotit. Můžete mě najít schovaného v lese okolo závodní trati, vysoko na střeše areálu nebo poslední dobou jsem začal fotil také přímo z tribuny.

Vznikly tak záběry, které fanoušci znají z vlastní perspektivy, ale nikdy je neviděli zachycené kvalitním foťákem. To jsou přesně momenty, kdy se mi daří nabídnout jiný pohled, než na jaký jsou lidé zvyklí. Mám rád silné kontrasty světla a stínů, rád pracuji s přírodními podmínkami, jako jsou západy slunce, déšť nebo situace, které běžně nevidíte vlastním okem.

Chápu, rychlá auta a motorky, špičkový světový fotbal, hokej, basket, beachvolejbal – to vše je o rychlosti, pohybu, okamžicích, neočekávaných situacích. V tom případě ale potřebujete excelentní techniku, dlouhá skla a rychlé přenosy. Co vše k focení využíváte?
Za posledních pět let jsem vyzkoušel prakticky všechny přední výrobce a nakonec jsem zakotvil u Nikonu. Momentálně používám Nikon Z 8 – ideální kombinaci vysokého rozlišení, rychlosti snímání a kvalitního videa. Na trhu není jiný model, který by pro mě spojoval všechny tři klíčové vlastnosti: 45 Mpx využívám v komerční fotografii a pro sport mi umožňují ořezy beze ztráty kvality, zatímco 20 snímku za sekundu je perfektní pro rychlé momenty.

Z objektivů je to celkem jednoduché, NIKKOR 70–200 f/2,8 je sklo, které na mém foťáku najdete nasazené prakticky na každé akci. Samozřejmě jsem zkoušel i další objektivy, nicméně univerzálnost tohoto ještě nic nepřekonalo a vždy jsem se k němu vrátil. Mimo světla a zajímavých úhlů mám rád ve svých sportovních fotkách také kontext, tudíž tento základní zoom je pro mě v tomto ohledu naprosto dostačujícím.

Dále používám 50 mm f/1,8, 16 mm f/1,8 a občas manuální shiftový objektiv, který vždy vyvolá debatu, co je to za „divný kus skla“. Díky skvělé spolupráci s lidmi z Nikonu Česká republika jsem měl možnost otestovat vícero dalších skel, nicméně toto jsou objektivy, které vlastním a používám.

Když se ale podívám na vaše další profese, zkušenosti a dovednosti, musím se zeptat, jak vám třeba grafické znalosti pomáhají při postprodukci fotografií a videa? Svou tvorbu ale zase tak výrazně neupravujete, nebo ano?
Určitě mi to v začátku hodně pomohlo, nicméně nějakou dobu mi trvalo, než jsem si našel vlastní styl, a tak jsem v Lightroomu hodně experimentoval metodou pokus-omyl. Tento styl by se vlastně dal aplikovat celkově na mou...

Celý článek najdete ve FotoVideo říjen

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!