„Fotograf Miloš Vendlek je aktivním členem Svazu českých fotografů. Zúčastňuje se členských výstav, kde jsou mu blízká především témata typu Domov, Město a Člověk. Svým nezapomenutelným rukopisem se začleňuje do originální fotografické tvorby členů svazu. Řada jeho snímků byla zařazena do svazové sbírky fotografií.“
První jednoduchý fotoaparát si koupil v jedenácti letech. Kamarádův tatínek ho pak zavedl do pražského Lokomotiv klubu, jehož členem pak byl až do jeho zrušení v roce 1991. Tam se naučil vyvolávat filmy, dělat kontakty a zvětšovat fotografie. Ale fotografické vidění, smysl pro kompozici a reportérskou pohotovost ho nikdo učit nemusel – ty dostal od pánaboha.
Na profesionální dráhu fotografa v šedých normalizačních časech nepomýšlel. Kluk z periferie na rozhraní Libně a Vysočan se vyučil provozním zámečníkem a nastoupil do fabriky. V oboru fotografie se ale nepřestával dále rozvíjet.
Velkou úlohu v jeho fotografickém zrání sehrály dvě fotografické osobnosti: Andrej Matějíček a Aleš Kuneš. „Jsem v podstatě autodidakt, ale pan Matějíček mě naučil techniku a s panem Kunešem jsem hodně konzultoval své fotografie. Tihle dva mi dali základ, který se mi do života hodil,“ říká Vendlek.
Ve volných chvílích – a už s lepším fotoaparátem – jako teenager s oblibou brouzdal po Praze a zachycoval na film vše, co ho zaujalo. Vytvořil obsáhlou kroniku doby plné šedi, melancholie a beznaděje, ale také okamžiků radosti, bezstarostnosti a poezie.
Vzniklo tak svědectví o době, kdy v historickém centru Prahy, plném lešení a oprýskaných fasád, bylo namísto turistů možné potkat osamělé důchodce nebo pár dětí hrajících si na ulici...
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!