LUCIE NECHANICKÁ: AUTOPORTRÉT JE MŮJ ŽIVOTNÍ STYL

Fotografii se věnuji už více než deset let. Poprvé mě začala zajímat koncem roku 2013. Jako většina začátečníků jsem fotila to nejdostupnější – rodinu, zvířata a přírodu. Ale od začátku jsem měla jasno v tom, že mým cílem je fotit modelky. Tehdy jsem si ani pořádně neuvědomovala, co to vlastně znamená.

Z dnešního pohledu bych to asi nazvala módní fotografií, i když mi ten pojem nikdy úplně neseděl. O módu ani spolupráci se značkami jsem zájem neměla. Jen jsem si tenkrát myslela, že fotit modelky je považováno za vrchol pro fotografa – něco, o čem sní každý. A já nebyla výjimkou.

Abych získala zkušenosti a pochopila, jak to chodí, rozhodla jsem se sama stát modelkou. Chtěla jsem vypozorovat, jak fotografové pracují a komunikují se svými modely, abych ty zkušenosti později mohla využít ve vlastní tvorbě. Navíc jsem potřebovala peníze. Hledala jsem tedy placené nabídky, což nebylo tak snadné, protože spousta inzerátů byla bez honoráře. Nepřekvapivě, nejlépe placené byly akty. Řekla jsem si proč ne?

Narazila jsem samozřejmě na pár podivínů, kteří si foťák pořídili jen proto, aby mohli zírat na nahé ženy. Ale taky jsem potkala jednoho fotografa, jehož práce mě opravdu zaujala. Byl nesmírně ohleduplný a jeho přístup ke mně byl tak přirozený, že bylo úplně jedno, jestli mám oblečení, nebo ne – jako by mou nahotu vůbec nevnímal. Toho jsem si opravdu vážila.

Jeho tvorba mě inspirovala k tomu, abych zkusila fotit akty i já. Jenže jsem narazila na pár problémů: nesehnala jsem dobrovolnice, a i kdybych je sehnala, nebyla jsem zvyklá na nahotu cizích lidí. Tak jsem začala fotit sebe – a ve zkratce, dělám to dodnes. Občas sice fotím i jiné lidi, ale práce s vlastním tělem se pro mě stala něčím výjimečným a intimním. Je to vlastně paradox – na začátku to byla z nouze ctnost, ale postupem času se z toho stal životní styl.

Ve svých surrealistických autoportrétech zkoumám ženské tělo jako formu, lidskou bytost i způsob sebevyjádření. Během focení využívám různé způsoby deformace (skrze objektiv a nastavení foťáku), rekvizity, barvy a abstrakci – a protože stojím zároveň před i za objektivem, mám plnou kontrolu nad tím, jak jsem na fotce zobrazená. Každý snímek odráží můj proměnlivý vztah k vlastnímu tělu – někdy je hravý, jindy zranitelný nebo odhodlaný. Celý tenhle proces je pro mě osvobozující, vzdoruje pevným narativům a umožňuje mi vnímat, chápat i prožívat ženskost podle svého....

Celý článek najdete v srpnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!