Podzim nás sice přiměl sáhnout v šatníku po bundách a teplejších ponožkách, zato nám ale předvádí nádherné barevné kompozice. A Naše příroda k nim přidává své letošní páté číslo.
V něm se podíváme na zoubek další skupince „vetřelců“, tentokrát z hmyzí říše, i přes chladnější počasí zavítáme k rybníku, z drahokamů si přiblížíme olivín, nakoukneme do života jezevců a do hnízd městských holubů či se zaposloucháme se do árií a tónů z hor a skal. Tak hezké podzimní čtení!

Obsah čísla 5/25
Jezevec. V Českém krasu sice není nijak zvlášť vzácný, ale přesto ho většina lidí za celý život ani nezahlédne. Je to tvor, který žije striktně nočním životem a přes den vychází z nory jen velmi vzácně. A i tehdy obvykle jen na chvilku vyjde ven, pobude tam pár minut a zase zmizí ve svém podzemním bytě. Naopak v noci bývá velmi aktivní. Vyráží do okolí hledat různé druhy hmyzu, kořínky, bobule, drobné obratlovce nebo své oblíbené žížaly, které mohou tvořit až dvě třetiny jeho jídelníčku. Anebo se věnuje úpravám svého příbytku, kterému se ne náhodou říká jezevčí hrad.

Tentokrát se spolu zaměříme na vybrané nepůvodní druhy z řad hmyzu, které směle osidlují nejrůznější biotopy poblíž lidských sídel, a tak se s nimi většina z nás již dříve potkala anebo brzy potká. A přestože některá setkání probíhají téměř bez povšimnutí, jiná se nám hluboce vrývají do paměti. Není divu. Možná právě teď vší silou hájíš svůj osobní prostor před ničivou lavinou invazních slunéček anebo nehybně trneš, zda obří hlasitě bručící ploštice v nemotorném letu tvou hlavu mine... Je tedy nejvyšší čas se s nimi podrobně seznámit a předejít nepřiměřeným reakcím a zásahům ve snaze uhájit vlastní území a zdraví či zamezit ekonomickým škodám.

Krásy a rozmanitosti naší vlasti inspirovaly už mnoho kumštýřů – malířů, spisovatelů, básníků i hudebních skladatelů. Zejména bizarní a dávnými pověstmi opředené skalní scenérie nebo odlehlé horské partie byly vděčným zdrojem uměleckých námětů. Především 19. století se neslo na vlně romantismu, která přinesla mimo jiné spoustu hudebních děl – od symfonických básní, až po dramatické opery – z nichž mnohé už dávno zmizely v propadlišti času, jiné však stále patří k oblíbeným trvalkám v repertoáru hudebních těles a operních scén.
_600x745.jpg)