Olympus OM-D E-M10 Mark II - vše potřebné v malém těle

Publikováno: 15. ledna 2016 | autor Petr Březina
om-d-e-m10-mark-ii.jpg

Nejmenší systémový kompakt pro pokročilé z dílny Olympusu se v letošním roce dočkal již druhé generace.Co přináší nového a zda se vyplatí fotoaparát pořídit, jsme se pokusili zjistit v ostrém testu v terénu.

Řada OM-D od Olympusu spatřila světlo světa v roce 2012, kdybyl s velkou slávou uveden model OM-D E-M5, který si rychle získal sympatie mnoha fotografů. Svůj lví podíl na tom měla jednak robustní konstrukce s celou řadou užitečných funkcí a jednak design, který připomínal původní kinofilmové fotoaparáty OM. O rok později přišel na trh model OM-D E-M1, jemuž spousta fotografů vytýkala větší rozměry, pro které se již nedal nazývat kompaktním jako E-M5. Výrobce neváhal a přišel na trh s OM-DE-M10 – nejmenším modelem této pokročilé řady systémových kompaktů. Fotoaparát byl ochuzen o některé drobnosti, většina dobrého však zůstala a fotoaparát se stal nejprodávanějším z celéřady OM-D, na čemž měla svůj podíl i rozumná cena pod 20 tisíc korun. Novinka se stejným názvem dostala označení Mark II a přináší uživatelům spíše mírnou evoluci, spíše než revoluci. Jestliže jste majiteli první generace, pak není třeba přemýšlet nad upgradem, ten vám prakticky nic zásadního nepřinese – snad jen mírně odlišnou ergonomii. V případě, že uvažujete o koupi modelu E-M10, pak určitě sáhněte po nové verzi Mark II – rozdíl v ceně není tak velký.

Konstrukce na jedničku

Základem všech modelů OM-D je pevná kostra z hořčíkové slitiny, fotoaparát díky tomu působí bytelně a odolně. Když s ním nebudete zacházet přímo v rukavičkách, tak mu to vadit nebude. Pokud byste ale chtěli provedení odolné vůči povětrnostním vlivům, budete se muset porozhlédnout mezi pokročilejšími modely, ty již mají několik desítek těsnění přímo na těle a nevadí jim prach ani silný déšť. Tovární provedení je příkladné, marně byste někde hledali vůli nebo špatné slícování, všechno perfektně sedí. Ovládací prvky již nejsou tak titěrné jako u prvního modelu E-M5 a jejich rozmístění respektuje přirozenou pozici ruky na fotoaparátu – vývojáři zkrátka při návrhu přemýšleli a až na drobná zaškobrtnutí se jim design podařilo skloubit s ergonomií. Kombinace černé a stříbrné barvy vypadá velmi dobře, horní strana je navíc vyvedena v broušeném hliníku, kterému sekundují hliníkové ovládací prvky. Na levé straně najdete hlavní vypínač, který nápadně připomíná páčku samospouště u starých kinofilmových fotoaparátů. Mimo zapnutí a vypnutí má ještě třetí polohu pro vyklopení blesku. Ta však není příliš dobře dostupná a při aktivaci blesku tak budete muset levou ruku vykroutit do mírně nepohodlné pozice. Pravé straně dominuje dvojice rollerů s výrazným ozubením pro jistější otáčení. Přední má ve středu integrovanou spoušť. Poslední otočný volič slouží k výběru expozičního režimu. Držení je tradičně horší kvůli absenci výraznějšího gripu – velmi však pomůže přídavný grip, který zlepší držení o 100 %. Grip má navíc rychloupevňovací mechanismus, takže při výměně baterie či paměťové karty ho nemusíte sundávat.

Kompletní test najdete v lednovém FotoVideo.

FotoVideo 1/2016

Za 4 dny
vyjde nové číslo FotoVideo.
FotoVideo 9/2016
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.