70–300 mm: Zuiko Digital a Tamron
| Rubrika Objektivy | |Aktualizováno 21.03.2008 12:06
"Dlouhý zoom" v kompaktním provedení, ideální druhý objektiv pro nejrůznější fotografické toulky. Tři hlavní důvody? Velký rozsah plynule nastavitelných ohniskových vzdáleností, nízká hmotnost a příznivá prodejní cena. (Test byl ve FV 1/2008.)
Zuiko Digital ED 70–300 mm 1:4–5,6
Horká novinka na trhu, která Olympus E-System obohatila koncem listopadu 2007. Objektiv je založený na 4/3 digitálním standardu a určený výhradně pro digitální snímání. Ideálně poslouží jako výměnný objektiv zejména majitelům digitálních zrcadlovek Olympus E-3 a E-510, které mají vestavěný systém elektromechanické stabilizace obrazu a umožňují tudíž fotit z ruky i při nastavení dlouhých ohnisek a i v náročnějších světelných podmínkách. Při přepočtu na 35mm formát jeho rozsah odpovídá 140–600 mm. Irisová clona s kruhovým otvorem má příznivý vliv na charakter rozostření pozadí. Makrozáběry lze pořizovat ze vzdálenosti 96 cm v manuálním režimu a 120 cm v automatickém režimu, a to s použitím všech nastavitelných ohnisek, tudíž je možné pořizovat i záběry hmyzu na květech a podobně. Maximální zvětšení je 0,5× (to odpovídá zvětšení 1× u foťáku na 35mm film).
![]() |
Test
Objektiv byl testován na nové dSLR Olympus E-3 s 10megapixelovým 4/3 snímačem Live MOS a s normálně vyváženou kompresí. Kompresní poměr v základním nastavení (default) je 1:7 u maximálního rozlišení a nejvyšší kvality a 1:14 u standardní (a u 5 Mpx je 1:14 u standardní kvality) a umožňuje řadu individuálních nastavení.
Koeficient rozlišení: Dobrý až průměrný v celém rozsahu ohniskových vzdáleností.
Rozlišení: V celém rozsahu zoomu je v případě plného odclonění omezující, stačí však zaclonit alespoň o jeden krok a je výborné. Kvůli malé ploše snímače se difrakce začíná projevovat dříve – u clonových čísel 8–9,5. Rozlišení od středu obrazu do rohů je excelentně konstantní a výsledný obraz je velmi homogenní.
Hodnocení artefaktů: V kombinaci s použitým fotoaparátem je zpracování jemných detailů obrazu normální: 3,0.
Optické zkreslení: U 70 mm se neprojevuje žádné (!), což je naprosto excelentní výsledek. U 135 a 300 mm je mírné polštářkové.
Vinětace: I při plně otevřené cloně je velmi homogenní a nízká, při zaclonění o jeden krok je perfektní.
Jemné detaily obrazu: Pro reprodukci jemných detailů obrazu fotoaparát používá agresivní strategii. U svislách 45° linií je viditelné třepení a moaré. Nepatrné barevné moaré vzniklé nízkofrekvenční filtrací je patrné u vodorovných a svislých struktur. Kombinace zrcadlovka + objektiv má ovšem dobrý potenciál pro precizní reprodukci jemných detailů a textur.
![]() |
Testovací obrazec: Artefakty Olympus E-3 + Zuiko Digital ED 70–300/4–5,6.
Technická data Olympus Digital ED 70–300 mm:
Prodejní cena s DPH: 13 990 Kč
Optická konstrukce: 14 členů/10 skupin (3 členy ED)
Úhel záběru (diagonální): 18˚–4,1˚
Min. zaostřovací vzdálenost: 1,2 m (auto), 0,96 m (MF makrorežim)
Max. poměr zvětšení: 0,5× (tj. 1× u 35mm formátu)
Počet lamel clony: 9
Max. clonové číslo: 22
Průměr filtru: 58 mm
Rozměry (max. Ø × délka): 80 × 127 mm
Hmotnost: 620 g
Sluneční clona: standardně přibalena
Nabízené bajonety: 4/3 digitální standard
PLUSY
minimalizované optické zkreslení a vinětace
flexibilita u záběrů zblízka a v režimu makro
MINUSY
mírné omezení u rozlišení, dané ovšem i menším snímačem 4/3 systému (z hlediska nejnáročnějších uživatelů)
Testovací protokol zde (Olympus E-3 + Zuiko Digital ED 70–300/4–5,6).
Tamron AF 70–300 mm 1:4–5,6 Di LD Macro 1:2
Jak označení „Di“ v jeho názvu jednoznačně říká, je koncipován pro použití ve spojení s digitálními i filmovými zrcadlovkami (Di = digitally integrated design). Nicméně podle vyjádření výrobce byla optika vyvíjena s důrazem na použití u digitálních zrcadlovek s tím, že vysoké výkonové parametry musely zůstat zachovány i při použití objektivu ve spojení s fotoaparátem na 35mm kinofilm. Použití tohoto objektivu je univerzálnější také proto, že je nabízen v provedení pro čtyři různé bajonetové systémy: Canon, Nikon, Pentax a Sony. V režimu makro je v rozsahu ohniskových vzdáleností 180–300 mm dosažitelný největší zvětšovací poměr obrazu pro makrozáběry – 1:2 a minimální zaostřovací vzdálenost činí 95 cm. Irisová clona vytváří pravidelný kruhový otvor, což se projevuje příjemným charakterem rozostření pozadí.
![]() |
Test
Objektiv byl testován v kombinaci s dSLR Nikon D2Xs s 12megapixelovým snímačem formátu APS-C, s výborným kompresním poměrem (základní nastavení, default, je mírně vyšší) a celkově optimalizovanými parametry.
Koeficient rozlišení: Dobrý u ohnisek 70 a 135 mm, u 300 mm průměrný.
Rozlišení: Omezení je patrné při plném odclonění v celém rozsahu zoomu, stačí však zaclonit alespoň o jeden krok. U 135 mm je nejlepší, difrakce se projevuje od clonového čísla 11. U 70 a 300 mm difrakce rozlišení limituje od clony 16. Rozlišení od středu k rohům je vynikající u ohniska 70 mm, u 135 a 300 mm je normální.
Hodnocení artefaktů: V kombinaci s použitým fotoaparátem je zpracování jemných detailů obrazu dobré až normální: 2,5.
Optické zkreslení: U 70 mm je velmi nízké soudečkové, což je excelentní výsledek. U 135 a 300 mm je viditelné polštářkové.
Vinětace: I při plně otevřené cloně je nízká a poměrně homogenní, při zaclonění o jeden krok je perfektní.
Jemné detaily obrazu: Pro reprodukci jemných detailů obrazu fotoaparát používá velmi agresivní strategii. Svislé jemné struktury vykazují viditelné barevné artefakty a vodorovné i mírné moaré. Kombinace zrcadlovka + objektiv má ovšem dobrý potenciál pro precizní reprodukci jemných detailů a textur.
![]() |
Testovací obrazec: Artefakty Nikon D2Xs + Tamron AF 70–300/4–5,6 Di.
Technická data Tamron AF 70–300 mm
Prodejní cena s DPH: 4999 Kč
Optická konstrukce: 13 členů/9 skupin (1 člen LD)
Úhel záběru (diagonální): 22˚33'–5˚20'
Min. zaostřovací vzdálenost: 1,5 m (normál), 0,95 m (makrorežim u f = 180–300 mm)
Max. poměr zvětšení: 1:2 (f = 300 mm, MFD:0,95 m)
Počet lamel clony: 9
Max. clonové číslo: 32
Průměr filtru: 62 mm
Rozměry (max. Ø × délka): 76,6 × 116,5 mm
Hmotnost: 435 g
Sluneční clona: standardně přibalena
Nabízené bajonety: Canon AF, Nikon AF-D, Sony α/Minolta AF-D a Pentax AF
PLUSY
poměr ceny a užitné hodnoty
univerzalita použití (digi i klasika, 4 různé bajonety)
režim makro u ohnisek 180–300 mm
MINUSY
mírné, avšak přeci jen omezení u rozlišení (z hlediska nejnáročnějších uživatelů)
optické zkreslení při plně otevřené cloně (z hlediska nejnáročnějších uživatelů)
Testovací protokol zde (Nikon D2Xs + Tamron AF 70–300/4–5,6 Di).
Srovnání objektivů zde.
Závěr
Pankratické objektivy tohoto rozsahu ohniskových vzdáleností jsou ideální jako druhé objektivy k „základním zoomům“, které bývají i součástí prodejních kitů zrcadlovek. Umožňují fotografovat objekty, ke kterým je nesnadné se přiblížit, kupříkladu při focení sportu, volně žijící zvěře nebo divadelního představení. Oba objektivy mají výborně koncipované a optimalizované optické konstrukce, výsledky odpovídají dané kategorii, anebo jsou lepší.
Poznámka: test byl publikován v časopisu FotoVideo 1/2008, kde je i bodové hodnocení.
Sklo s nízkým rozptylem paprsků
Tato speciální optická skla mají extrémně nízký rozptyl světla. Optické členy z tohoto skla se používají hlavně u teleobjektivů pro korekci barevné vady, která se projevuje „optickým šumem“ snižujícím ostrost obrazu. Olympus ve svém objektivu použil 3 členy z tohoto skla („ED“ = extra low dispersion – sklo s extra nízkou disperzí – rozptylem), Tamron 1 člen („LD“ = low dispersion, nízký rozptyl). Oba objektivy mají také kvalitní antireflexní povrchové vrstvy pro eliminaci parazitních paprsků a zamezení vzniku nežádoucích reflexů a „duchů“ při focení v protisvětle nebo s bočním světlem.
![]() |
Optické konstrukce – schemata: vlevo Olympus, vpravo Tamron.
Jan Pěnkava; test: Anders Uschold Digitaltechnik
Staňte se fanouškem FotoVideo na Facebooku tisknout poslat
Diskuze
vstup do diskuse
Celkem: 0 příspěvků






