HOMELESS DOG TOUR / aneb jak se fotí dokument v terénu

Chystáte se vyjít do terénu a vyzkoušet si dokumentární nebo reportážní fotografii? Máte chuť být součástí silných příběhů, chcete na chvíli prostřednictvím fotoaparátu splynout se životy jiných lidí?

Máte chuť poznat rozmanitá místa, zjistit, kde všude se dá fotografovat? Přinášíme vám report o našem fotografování v jednom neobvyklém a neskutečně fotogenickém prostředí.

Před pár měsíci jsem měla společně se spolužačkou možnost zapojit se jako fotografka do charitativní akce neziskové organizace Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat. Pod názvem “Homeless tour“ tento spolek pravidelně pořádá výjezdy za zvířaty, převážně psy, jež žijí ve špatných podmínkách sociálně slabého prostředí. Často jim není zajištěna správná veterinární a výživová péče, jelikož jejich majitelé mají málo finančních prostředků nebo s nimi nevhodně nakládají. I přes tuto skutečnost tito psi neztrácejí naději na lepší život a díky spolku se daří jim zajišťovat adekvátní péči a stravu. Starají se o jejich povinná očkování, odčervení, stříhání drápků a v neposlední řadě také o stravu. Pokud je potřeba a situace je krizová, zvířata přebírají do vlastní péče a nabídnou k adopci.

Když jsme se jednoho rána spolu s vedoucí organizace vydaly na cestu, neměly jsme ponětí, co nás čeká. Byly jsme upozorněny, že se budeme pohybovat ve špatných podmínkách – ve špíně, neutěšeném prostředí, zápachu a budeme komunikovat s problematickými lidmi. Leckdo by čekal, že se zalekneme a tuto akci nebudeme schopné absolvovat, navíc ještě fotografovat, ale naše touha po zachycení zajímavých momentů a možnost poznání nového prostředí pro fotografování nás vedla kupředu. Absolvovaly jsme mnoho zastávek u zajímavých skupin lidí a mnohdy jsme nevěděly, jestli máme dříve fotografovat či pomáhat se zvířaty. Snažily jsme se zachycovat okamžiky autenticky, upřímně, být všude a přitom nepřekážet v práci ostatním.

Při fotografování dokumentu je nezbytně nutné myslet na tzv. rychlou závěrku a rozhodující moment, jak už kdysi hlásal slavný fotograf Henri Cartier-Bresson. Zachycujeme totiž neměnnou a neopakovatelnou realitu života. Způsob fotografování jsme uchopily  každá po svém, avšak s ohledem na rychlost fotografování. Samozřejmostí byl v tu chvíli režim priority clony nebo závěrky, abychom byly pohotové a mohly se co nejvíce soustředit na zachycení dramatických momentů a kompozici.

Nejdramatičtější zastávkou byla návštěva staršího muže. Měl přibližně jedenáct psů, kteří se mezi sebou geometrickou řadou množili. Samotný muž žil v domě bez elektřiny a jeho psi byli ve špatném stavu. Péče o ně zabrala skoro dvě hodiny, měly jsme tudíž spoustu času na dokumentování celé návštěvy. V té chvíli jsem se podívala do očí mé spolužačky a spatřila jsem potlačené slzy, ve kterých se odrážel nespočet nepopsatelných emocí. Byl to krutý pohled na realitu, kterou nezměníme žádnou fotografií, i kdybychom stokrát chtěly. Byla to bezmoc, bolest, ale i smíření. To vše současně může obsahovat dokumentární fotografie.

Nikol Janovská, SUŠ Ostrava