Bromolejotisk v Centru FotoŠkoda

Bromolejotisk je raný pozitivní proces patřící mezi ušlechtilé fotografické tisky. Používán byl od roku 1907. Vyšel z olejotisku, který poprvé představil G. E. H. Rawlins v roce 1904. Nejprve E. J. Wall teoreticky popsal, jak je možné použít menší negativy, prakticky techniku bromolejotisku realizoval C. Welborne Piper. Bromolejotisk si oblíbili piktorialisté pro snově měkký vzhled obrazů. U nás tuto techniku používal kupříkladu František Drtikol. V současné době se k bromolejotisku vracejí někteří umělečtí fotografové.

Jeroen de Wijs vysvětluje podstatu procesu: normálně vyvolaná fotografie se v roztoku s dvojchromanem draselným vybělí (želatina se vybělí nejvíce v místech s nejhlubšími stíny), vybělený obraz se ustálí, důkladně vypere a nechá uschnout.

Výchozím materiálem pro bromolejotisk je normálně vyvolaná fotografie na stříbro-bromidovém fotopapíru. Zvětšenina by měla být tak o jeden expoziční stupeň přeexponována, obraz je měkčí. Ta je poté vybělena (vybělení stříbra roztokem obsahujícím dvojchroman draselný); nemusí se realizovat zcela ve tmě, ale doporučuje se např. při 15W žárovce. Zvětšenina je následně vytvrzena. Želatina, která měla původně nejtmavší zabarvení, je vytvrzena nejvíce, kdežto světlejší části obrazu mohou stále absorbovat vodu. Takto zpracovaná fotografie se poté pigmentuje jako při olejotisku.

Hotový obraz necháme uschnout. Aby se nekroutil, lze jej přilepit na sklo obdobně jako činíme při sušení běžných zvětšenin. Bromolejotisk stejně jako olejotisk je ale také možné přenést (přetisknout) na jiný papír. Do 30. let byla tato technika používána i jako základ pro výrobu barevných fotografií, přičemž základem byly tři identické čb záběry na Ilford Hypersensitive Panchromatic film s červeným, modrým a zeleným filtrem a po vyvolání a nazvětšování byly použity barevné pigmenty (žlutý na modře filtrovanou zvětšeninu, červený na zeleně filtrovanou a modrý na červeně filtrovanou). Zvětšeniny byly umístěny přesně nad sebe a pigmenty byly přeneseny na hladký a savý papír nebo textilii. Vzniklý obraz připomínal pastelovou kresbu, avšak s rozlišením detailů a kontur jako u fotografie.

Poté se fénem zvětšenina znovu suší, ale hlavně nahřívá, aby želatina změkla. Je nutno vyvarovat se zničení zvětšeniny působením přílišného tepla (např. ponecháním fénu na jednom místě obrazu dlouho, anebo z příliš malé vzdálenosti – viz šipka). „Supersušení“ provádíme při max. teplotě 120 stupňů Celsia po dobu asi dvou minut.  

Zvětšeninu vložíme do vody asi 25 stupňů Celsia teplé a necháme želatinu nabobtnat (stačí 10 minut). Aby papír byl šetrně a celý ponořený, je praktické zatížit jej na několika místech vatou.

Po vyjmutí zvětšeninu sušíme mezi hladkými savými papíry. Pozor, aby se na její povrch nenadrolily částečky papírové hmoty.

René de Caluwé, obchodní zástupce společnosti Kentmere Benelux, ukazuje, že nejvhodnějším papírem pro bromolejovou techniku je Kentmere Document, anebo jiný, avšak takový, který nemá tvrzenou želatinu.

Na skleněnou desku si rozetřeme mastnou pigmentovou barvu. Stačí ji nabrat na špičku nože. Pigment roztíráme otočnou jemnou pěnovou hubkou na násadce, kterou běžně používáme pro natěračské a lakýrnické práce, anebo štětcem. 

Stejnými nástroji nanášíme pigmentovou barvu na zvětšeninu. Otočnou hubkou docílíme rovnoměrného a jemnějšího rozprostření. 
  

Nanášení barviva štětcem („vyťukáváním“) se více blíží charakteru prací z raného období bromolejotisku a olejotisku. Proces se opakuje několikrát (tj. opětné namočení do vody kvůli nabobtnání želatinové vrstvy, usušení a další nanášení pigmentové barvy) dokud není tvůrce s výsledkem spokojen.

Přirozeně je možné provádět i retuše, nadržování vybraných partií fotografie (typicky nebe), anebo naopak zesvětlování (detail na tmavém pozadí apod.). (Na ukázku jsme přiložili tři zvětšeniny v různých fázích „rozpracovanos­ti“.)

Na závěr workshopu měli možnost účastníci pohovořit o všem, co je zajímá, a to nejen ve vztahu ke starým fotografickým technikám. A René de Caluwé také ukazoval fotografie, nazvětšované na nejrůznější fotografické papíry Kentmere.

Bližší informace všem vážným zájemcům sdělíme (nebo zprostředkujeme) v redakci časopisu FotoVideo. Obracet se můžete také na pracovníky Centra FotoŠkoda, kde jsou v prodeji jednak fotopapíry Kentmere, ale také fotochemikálie. Podrobnosti jsou přístupné i na internetových adresách:
http://member­s1.clubphoto.com/ge­ne46746/
a http://home.e­arthlink.net/~tran­s40/hopperlis­t.
Z tištěných publikací můžeme doporučit skripta či pracovní manuál Gene Laughtera Bromoil 101 a nejnovější knihu Bromoil a foundation course od Dereka Watkinse (PIP – Photographers Institute Press, 2006).

Fota: Jan Pěnkava