Pavel TYLE – Barvy Myanmaru
| Rubrika Výstavy | |
Minimální vliv globalizace a téměř žádný turismus. Prostý venkovský život jako před pár staletími. Nádherné zlaté pagody, které obývá na půl milionu mnichů ale také dvěstě tisíc vojáků. Peklo nebo ráj?
Popisky u fotografií jen umocní krásný pocit z Barmy. Výstava ve SMART GALLERY Janovského, BéFOTO, Janovského 5, Praha 7 potrvá až do 29. září.
Barma je méně navštěvovanou destinací jihovýhodní Asie, než například Thajsko nebo více exotický Laos a Kambodža. Ne všechna místa jsou cizincům přístupná kvůli autoritářksému politickému režimu i díky nedostatečné infrastruktuře. Přesto se jednu z nejchudčích zemí jihovýchodní Asi vyplatí navštívit. Pavel Tyle vás o tom přesvědčí svými krásnými fotografiemi. Technicky zaměřené diváky jistě zaujme výborná adjustace bez skla, ke které se dneska přiklání stále více vystavujících.
 |
 |
Slova autora:
"Od první chvíle, kdy se návštěvník ocitne v této zemi rozlohou větší než Francie, kterou většina lidí zná pod koloniálním názvem Barma, jsou všechny jeho smysly zahlceny přívalem zvuků, vůní a barev stejně, a přesto jinak, než v jiných zemích jihovýchodní Asie.
Hned po příletu do hlavního města Yangonu je oslněn neuvěřitelným počtem a velikostí zlatých pagod, barvami buddhistických oděvů od bílé mníšků - noviců, přes růžovou barvu mnišek, po všechny odstíny červené a oranžové mnichů. K tomu se v jiných částech země ještě přidá modrá barva moře, jezer a sítí na sušení ryb, zeleň horských lesů, všechny odstíny spektra nepřeberného množství druhů ovoce, zeleniny, bíle nalíčené tváře žen a pestré barvy kmenových oděvů na venkovských tržištích. A protože barva je to, co lze nejlépe zachytit na fotografii, může se fotograf pokusit aspoň část této atmosféry zprostředkovat.
Tyto první dojmy mohou dát zapomenout na to, že Myanmar je jednou z nejméně otevřených zemí Asie s vládou vojenské diktatury, která neváhá použít násilí ani proti bezbranným mírumilovným mnichům. Atmosféra cenzury je cítit zejména v Yangonu a velkých městech, dále od nich se vytrácí spolu s asfaltovanými silnicemi a elektřinou a lidé zde žijí prostým venkovským způsobem života, prakticky stejným, jako za koloniálních časů před pár stoletími.
Cestování po Myanmaru není jednoduché, do mnoha oblastí se cizinec nemá možnost dostat z důvodu vládního zákazu, do jiných, zvláště v severních oblastech, zase prostě proto, že tam nevedou silnice a není ani letecké spojení. Přesto tato země stojí za návštěvu pro svou úžasnou přírodu, historii a památky a hlavně - kvůli svým obyvatelům.
Kladnou stránkou uzavřenosti země pro návštěvníka je dosud minimální vliv globalizace a nezkaženost hromadným turismem. Samozřejmě, místní, zvláště ve městech, to cítí jinak a jsou vděční za všechny impulsy z okolního světa. Jak nám při rozhovoru řekl mnich v největší zlaté Schvedagon Pagodě: „Lidé věří, že přijde změna, protože země, která má na dvousettisícovou armádu vojáků a policistů armádu půl miliónu mnichů, na tom nemůže být zase tak špatně".
Pavel Tyle
Staňte se fanouškem FotoVideo na Facebooku tisknout poslat
Diskuze
vstup do diskuse
Celkem: 0 příspěvků
