OUTERSPACE, studenti fotografie FAMU

Prostor, stejně jako čas nebo pohyb, je jednou z všudypřítomných veličin, které do jisté míry determinují každý lidský počin a jeho vnímání. Fotografie díky své podstatě pohyb i čas komponuje do jednoty, pro kterou je prostor vizuální hranicí.
Kontrastní pojímání prostoru v této výstavě vystupuje do popředí hlavního zájmu, dostává jej buď na pozici centrálního objektu, nebo jeho pomocí autor zpodobňuje vlastní názor.

Specifické médium fotografie tak dává vznik pomyslnému bodu, ve kterém se čas a prostor spojují v jedno. Tato obecná konstelace přináší i možnost záměrně rušit pocit časového toku, stejně jako lze znejasnit konkrétnost místa. Takto dochází k jistému abstrahování fotografie, která se odklání od historických souvislostí popisu, informace a průkaznosti.

Metafyzický dojem, který vyvolávají fotografie Jáchyma Klimenta, nenesou primární informaci o lokalitě, časovém období apod., jakkoli ji zároveň obsahují. Vizualismus, který přináší zploštění samotného prostoru nebo neidentifikovatelné bezčasí, je průvodním jevem autorova osobního názoru, emoce.

Tereza Příhodová nalézá prostor nazvaný krajinou a jeho mutace ve svých intimně pojatých reprodukcích, původně většinou analogového záznamu. Terezino abstrahování probíhá technologicky postprodukční cestou. Ať již se jedná o přímý zásah do negativu, diapozitivu nebo manipulace s digitálními daty, proniká svébytný fantaskní svět do nasnímané „reality“ přirozeně, kontaktně a živelně.

Klára Žitňanská - Mixle
Prostor jako okolnost vzniku nového významu na bázi kontrastu hraje významnou roli ve fotografiích Kláry Žitňanské. Střet všední reality exteriéru s prvkem, který se z vnitřních prostor domů, bytů, obchodních center apod. ocitá na nečekaném místě, stírá na jednu stranu rozdíl mezi „uvnitř“ a „venku“ a zároveň upozorňuje na nutnost definice místa, stejně jako logiky předchozí fyzické manipulace. Vytržení televizního přijímače z prostředí obýváku, tak může odkazovat na českou tradici surrealismu a poetismu, stejně jako nutí k podezření, zda se opravdu jedná o náhodnou cestu jednoho předmětu z místa na místo, odvislou od jeho funkce, majitele, či pouze událostí včerejší noci.

Prostor v souvislosti s člověkem může být pole, uprostřed stojí autor a míří objektivem na cíl, kterým muže být cokoli okolního, i on sám. Člověk manipulující přímo s objektem krajiny, považující toto za činnost oprávněnou, a tím mechanicky vytvářející prostor stejně jako z kostek lze vytvořit hrad, je tématem instalace Adély Leinweberové. Ozvučená projekce působící až jako instruktážní video konceptuálně pracuje s metaforu lidského chápání životního prostoru, nakládání s ním.

Adéla Leinweberová - Video - remix

K impresi subjektivního vnímání člověka dochází Tereza Havlínková, formálně také díky prostředí a jeho výtvarných projevům. Prchavost, světlené mihotání stejně jako nejasné podání detailu a souvislosti umocňuje a přenáší dojem, napětí ze snahy zachytit, zmocnit se i pozorovat. Prostor ve smyslu distance mezi objektem a autorem vytváří bariéru, jejíž citelná přítomnost evokuje voyeurismus.
Vnější prostor můžeme tedy chápat jako způsob vymezení autora vůči okolí, spolupráci, cílenou manipulaci, plochu na které konstruujeme nám vlastní realitu.
Text k výstavě: Ela Hasselstern

Galerie Solnice, Česká 66, České Budějovice

Trvání výstavy: 1.9.-26.10.2010

Otevřeno Po-Pá 11-18 hod., So 17-20 hod.