Ota Richter: Fotografie z exilu

Od roku 1958 byl fotoreportérem týdeníku Svět sovětů a o rok později se stal členem fotografické sekce Československého svazu výtvarných umělců. Vedle své reportérské práce pro domovskou redakci fotograficky dokumentoval začátky divadel Semafor a Na zábradlí, představení D34 a jiných scén, kde měl příležitost potkat i své profesní kolegy: Jana Lukase, Karla Drbohlava, Jana Paříka a další. Publikoval ve fotografických periodikách i v dalších časopisech, zařazen byl i do fotografických ročenek nakladatelství Orbis Fotorok 58 a Fotorok 59. Paralelně pracoval i pro exportní firmy v oboru reklamní fotografie.

Pak byl redakcí vyslán na delší pracovní pobyt do Moskvy, kde mimo jiné zachytil jednání vicepresidenta USA Richarda Nixona se šéfem sovětských komunistů Nikitou Sergejevičem Chruščovem. Zdálo by se, že mladému a úspěšnému fotografovi nic nechybělo, ale domácí i moskevská zkušenost ho zbavily iluzí o budoucnosti. Roku 1963 v Athénách opustil v doprovodu své manželky Jarmily palubu sovětské výletní lodi Poběda a s minimem osobních věcí (mezi nimiž nechyběl český Flexaret) vyrazil za svobodou.

Počátky v New Yorku byly krušné, hledal zaměstnání, neuměl řeč a manželka otěhotněla. Ředitel newyorské redakce Svobodné Evropy Julius Firt mu ale doporučil, aby vytrval a zůstal u své profese, že se to časem vyřeší. Richter nejdříve asistoval několika fotografům (mj. jeden týden i Irwingu Pennovi), pak několik let fotografoval módní oděvy pro americkou firmu J. C. Penney. Nakonec se Spojené státy znovu ukázaly jako země nových příležitostí. Roku 1963 se v novinách New York Times objevil inzerát na obsazení tří míst fotografů v newyorské agentuře The Associated Press a Ota Richter uspěl v konkurenci více než sedmi set uchazečů. Tehdy už publikoval v časopisech Life, Quick, Bravo a řadě dalších portréty Roberta Kennedyho, Rudolpha Nureyeva, Jacqueline Onassisové, Joan Crawfordové.

Richter se výrazně uplatnil i v časopise Look, který však po čase přestal vycházet. Dlouhodobá smlouva na reportážní práci v Evropě mu ale po roce 1970 zajistila několik klidnějších let v Mnichově a Curychu, kde pracoval pro časopisy Stern, Quick, Paris Match, Harper’s Bazaar, Bunte, Elle a publikoval i své autorské knihy. Reportážní práce jej přivedla na nejrůznější místa ve světě. Produkoval a režíroval i dva celovečerní filmy. Po návratu do Ameriky založil na předměstí Bostonu specializovaný ateliér na svatební fotografii, kde zaměstnával několik asistentů.

Výstavně debutoval roku 1958 v pražském divadle D34 E. F. Buriana, následovala výstava Moskva – život – lidé v brněnském Domě pánů z Kunštátu (1960). V témže roce uvedla německá informační služba autorovu výstavu 100× cvakla spoušť, na jejíž vernisáži hovořil herec-fotograf Miroslav Horníček a zpíval Jiří Suchý. V emigraci pak vystavoval na více než stovce výstav a soutěží, roku 1970 soubor Newyorské imprese v Americkém kulturním středisku v Mnichově, v květnu 1989 uvedlo Fitchburg Art Museum autorovu kolekci Slavné tváře. Celkem měl dvaadvacet vlastních autorských výstav.

24. listopadu 1989 se po více než třiceti letech Ota Richter znovu ocitl v Praze, kde pohledem reportéra zachytil atmosféru a dění nastupující éry. Roku 2000 pak definitivně ukončil své poutě po světě a s manželkou se trvale usadil v Praze, kde pokračuje ve své fotografické práci (první cena soutěže Praha fotografická, 2000). Dnešní komorní výstava v Galerii Josefa Sudka je malou připomínkou velmi rozsáhlého autorova díla a čerpá z jeho velkorysého daru do sbírky Uměleckoprůmys­lového musea v Praze.

Výstava se koná v Galerii Joefa Sudka, Úvoz 24, Praha 1 až do 19. dubna.

Jan Mlčoch